Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTělo bez duše
22. 12. 2000
1
0
903
Autor
žyba
Tělo bez duše
a duše bez těla,
někde mezi tím
láska si vzpomněla
Láska si vzpomněla
na srdce na duši,
jak sem se sklamala
nikdo však netuší
Nikdo však netuší
koho já tušívám,
srdce se rozbuší
až jednou přijde k nám
Až jednou přijde k nám
a pěkně osloví,
na to já čekávám
to budou proslovy
To budou proslovy
o těle o duši,
až ze mne matička
můj život vybuší
Můj život vybuší
a mysl odplyne,
nebude na duši
bolesti jediné
Bolesti jediné
na duši na srdci,
až mne tu povezou
nohama k Márnici.
Konstantinidisová
16. 06. 2001
No jasně, že to má smysl. Každý slovo napsaný nebo vyřčený má svůj smysl. A když slova někdo dokáže srovnat do vět či veršů, pak nad tím musel trochu myslet a smysl se tím násobí. Piš dál.
Mám pocit, že ses víc snažila, aby se to rýmovalo, než aby si vyjádřila správně své myšlenky. Zapomeň na to. Myslim na ty rýmy. Zkus slova nechat jen tak plynout, protože něco v tom tvým psaní přece je.
Je to nehledaně prostinké jako lidová poezie. Hřeje u srdce. Já nejsem tak kritický jako Laďa a tipnu si.
Smysl to má určitě. Myslím, že nikdo z nás nepíše pro kritiku, ale pro sebe, své pocity, úlevu...