Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sedobré ráno
Autor
exorcista
Otevřel jsem oči. Sen ještě chvilku zůstával, jako chuť na jazyku. Polknul jsem. Hluboký nádech a výdech. Rychlá analýza...musím na záchod. Pomalu jsem se zvedl na loktech a převrátil se na bok. Spala jsi a ze sna měla na rtech maličké pousmání. Musel jsem se chvilku dívat. To nešlo neudělat. Jenže pak mi dolní partie poslaly urgentní upomínku. Opatrně jsem tě přelezl a za chvilku už vyprazdňoval nádrž na toaletě. Pak následovala krátká ranní sprcha. Zvládl jsem to zpátky do postele aniž bych tě probudil.
Dýchala´s dlouze a pravidelně. Některé praménky vlasů se ti svezly do čela a teď ležely rozházené po polštáři. Pomaloučku jsem sunul ruku pod dekou, až mi konečky prstů nahlásily, že se dotýkají látky. Vždycky, když spíš u mě, oblékáš si tílko a kalhotky z té látky co si její jméno nedokážu zapamatovat. Je měkká a klouže po kůži. Připomíná mi krémovou polevu, tím leskem v nedokonalém osvětlení, tou jemností. Najdu lem a pak pokračuji dál, až ucítím na prstech horkou kůži. Někdy mám pocit, že musím explodovat, když se tě dotknu. Zaplní mě tolik pocitů, tolik touhy. Tolik představ. Hádám, kde se právě nalézá má ruka. Podle prohnutí těla bych řekl, že někde na konci zad, asi v oblasti kříže. Interval ve tvém dechu se mění. Začínáš se probouzet. Chceš něco říct, ale dříve něž vyjdou ze rtů slova, přitisknu ti k nim své. Líbáme se. Ve tvých pohybech je znát lehounká malátnost. Ještě napůl spíš. Jsi vláčná a horká. Necháváš zavřené oči. Má ruka už se zorientovala a teď se pod tílkem přesunula mezi lopatky. Tisknu tě k sobě. Horko, které cítím tam, kde se naše těla dotýkají, mě vzrušuje. Nechám tě popadnout dech. Vypadáš omámeně. Lehounce se rty dotýkám tváře a cestuji po ní až na lícní kosti, chvilku počkám, žádný spěch, a pak se přehoupnu na krk. Opět se vydávám na cestu. Držím se dráhy tvé tepny a směřuji k uchu. Nemusím nic říkat. Nemusím dokonce ani nic dělat. Jen tisknu svou tvář ke tvojí a dýchám. Hluboce. Temně. Když polknu, ozve se tiché mlasknutí, to jak se jazyk oddělí od patra. Cítím v rukách, kterýma tě teď hladím, jak se chvěješ. Představuji si mravenčení, co převzalo vládu v konečcích prstů, cítím vůni tvých vlasů a hádám jak to děláš, že ti voní stále tak intenzivně jako když vylezeš ze sprchy. Dýcháš přerývaně. Jednou rukou narazím na lem kalhotek. Nadzdvihnu ho a ucítím dotek jemných chloupků. Hraju si s nimi. Pročesávám je prsty, bloudím v nich a nabírám je do pěsti, jako bych lehce drbal kůži ze které rostou. Někdy při tom cítím, že jsem narazil na ohyb pokožky. Rozšířím pole působnosti i na vnitřek stehen. Jezdím po nich a velice opatrně, spíš jako bych se ani dotknout nechtěl, je lechtám konečky prstů. Tvé tělo je teď jako klubko hadů. Pociťuji křečovité záškuby a ruce máš zaťaté v pěsti v mých vlasech. Tahá to. Vzrušuje to. Přivádí mě to k šílenství. Přesunu hlavu ke tvým stehnům. Cítím těžkou vůni vzrušení a potu. Na okamžik zavřu oči a nechám se ovládnout tím dekadentním ovzduším. Zatočí se mi hlava. Kolem je tma a horko. Orientuji se podle hmatu. Začínám na stehnech, těsně nad koncem kolen. Nejprve se spokojím jen s líbáním, ale pak už to nevydržím a zapojím i jazyk. Postupuji výš a výš. Cítím ve svém konání určitou dávku zvrhlosti. I to mě vzrušuje. A pak už narazím zase na tu látku. Přitisknu k ní obličej a mám dojem, že mě roztrhají všechny ty pocity. Ale nakonec se přece jen ovládnu. Pomaloučku, abych jen vystupňovat tu bouři, co se někde nade mnou začíná rodit, odhrnu volné okraje kalhotek a dotnu se vlhké kůže špičkou jazyka. Musím si chytit a přidržet tvoje boky. Pohrávám si s tou rozkošnou ránou. Vychutnávám si každý dotek, každý polibek, každou cestu jazyka dovnitř a ven. Slyším jak sténáš a zalykáš se. Miluji tu nespoutanost, se kterou si dokážeš vychutnat naše milování. Ta vůně, kterou teď vnímám všude kolem sebe, ve mě probouzí další pocity. Animálnost, zvířecí touhu po tom, dostat víc a víc. Svírám tvé boky tak silně, až mě bolí ruce. Ale nepřestávám. Se stoupající divokostí na tebe útočím a tisknu zpocenou tvář ke tvému klínu. Už nesténáš, ale vyrážíš ze sebe kňurání a nesrozumitelné výkřiky. Je mi jasné, že už to nebude dlouho trvat. Posunu ruce z boků na zadek. Tisknu ho a tlačím tvé tělo proti mým rtům. Přisávám se na tebe jako pijavice a skoro ztrácím dech. Představuji si, jak tvé ruce křečovitě svírají polštáře.
Teď.
Je to prudké jako uragán. Napůl zachroptíš, napůl vykřikneš. Svaly na tříslech a celých stehnech se ti napnou. Vím, že se snažíš nestiskout mi hlavu,ale stejně se tomu neubráníš. Tělo ti pulzuje. Chvěješ se a každičkým svalem probíhá pnutí. Jsem vysílený, ale mačkám se k tobě a držím tě pevně, dokud nezačneš ochabovat. Máš křečovitý dech. Teď povolím. Stulíš se do klubíčka a vzlykáš. Vytáhnul jsem se ke tvým zádům, přitisknul se na ně a obejmul tě. Vzpomínáš? Držela jsi mou paži na prsou a z očí ti ještě stále utíkaly neposedné slzy. Pak jsi otočila hlavu, políbila jsi mě a řekla:
" Dobré ráno."