Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Opíjím se slovy
Sluneční paprsky prozářily doposud potemnělou oblohu. Jasně modré nebe, téměř bez mráčků, jen sem tam navštěvované houfem malých ptáčků. Ležím na rozkvetlé zelenkavé louce, poslouchám klokotání nedalekého potůčku, nasávám omamnou vůni pestrobarevného kvítí a chce se mi vykřičet do celého světa, že miluji život, že miluju slova, opíjím se sněním a začínám zase ZNOVA. Protože dnes je den, kdy jsem se probudila a dala val svým vzpomínkám a začínám zas ŽÍT. I když vlastně ani nejsem na té louce, ale hezky doma v teple a oknem pozoruji zbytky sněhu na sousedních domech a zahradách.
Děkuju částečně i jednomu skvělýmu člověku, kterýmu tak trochu vděčím za probuzení a děkuju za jeho slova, tak pravdivá, až to skoro bolí : "Nechce cítit ten, kdo zažil bolest svoji vlastní. Mlčí ten, kdo pochopil, že slova přestali mít účinek." Svatá pravda J
Nechtěla jsem jít do Novýho roku se svým trápením, které je zbytečné a dnes, jak už konečně vím a chápu, bezpředmětné.
Snílek snílkem zůstane a nikdy nepřestane upírat zrak ke hvězdám. Jen občas…na to člověk zapomene, ale to už se stává….
Život je krásným snem, ale někdy noční můrou bez vlastního zavinění.
Lidičky, přeju vám všem na celym světě krásný svátky plné pohody, lásky, prozářené tím, že nejste sami, ale s lidmi, které máte nejraději a nejen se svou rodinou, ale také s přáteli. Nejvíce pak přeju všem dětem, hlavně těm, co jsou dnes v nemocnicích a v dětských domovech, přeju jim, aby příští rok byl i pro ně úspěšnější a usměvavější.
Lidičky, mějte se rádi. Na světě je občas tak šedivo a stačí přeci jen pouhé pousmání, jenž má někdy cenu zlata, k tomu, aby tu nám všem bylo líp.
Jo, taktéž...akorát mi se....štve, že takhle umíme (a sebe nevyjímaje) mluvit akorát, když jsou svátky vánoční...
Ale třeba se pletu a to bych byl hrozně moc rád...
Písmák