roztrpklost odezírání

xxx Motýl ochomýtnul se mi o týl když rozsvěcoval jsem hromniční svíci Snopek světla otřel se o hmyzí rukáv já zůstal jsem svlečen Vždyť i hmyz obvykle ohně se bojí pokud není ženou mučen Písečné duny V okolí jezera smály se ubrečený žáby slaný od večera opilý rumem Tahaly se o střípky láhve jediná věc co se ještě leskla Pápěří a blázni s vyrovnaným krokem snítky šera po vzdechnutí nalepí se do trávníků s desítkami měkkých jamek To vměstnané hebko do podbřišků Ty kotníky co obtáčí se stříbrem každé špetce náleží bezpočet rozkoší pod pokrývkami na sypkých pažích pláží písku O vteřinu víc Saháme si na víčka předlouhými nehty oči pálí hladíme oddanost a odřený lokty na kost Tak už přece maluj ! kaménky zubů mezi kazy skříně minulého století karafy táhlý jak krky žirafy Maluj moučníky hlasů z kováren maluj hady Ne, nehltej si prsty ! Máš strach svěřit je loukotím štětce a palety ? maluj vždy velmi rychle Jen pendlovky rozvážně váží slova s každým tahem závažím Žijí poklidným těhotenstvím své prvorozené vteřiny Soška Zeširoka rozkročená lapač na omačkaný místa jako mosazná klika od dlaní osahaná Nejraději spí má ztuhlé údy usíná od prstů tváře má hladké ruce jak příčné flétny do klína jí rád odklepávám popel Nebarví si nehty nekřičí do předsíně neholí si nohy Nemohu ji obnažit stáhnou jí mosaz jak zbytky celofánu Je mrtvou soškou zakrývá mi na stole propálenou díru Dvojité louhování Půdorysy svěžích tvarů rtěnky ústa s prsy vytáčejí linku svépomoci Ze zakoupených nehtů konečně se staly ruce Pak jsme spolu pili vše od nemrznoucí směsi po náplně lihových teploměrů aby se dalo žít aby ranní mlhavé schody přijmuly lehce naše těla světce jak hozený hotelový pytlík čaje konvici vroucí vody Blues pro dávivý kašel Povyměňoval jsem rudý odznaky a známky sbírku fotek z války vytáhl kostky z kaluže zadřel si třísku na pramici vyrval střepy z ramena zaplatil přiznání k zaplacení našel trám bez konce stočil ostnatý kruhy půjčil berli starci a lásku vyrval ze štvanice Tak proč ten panel na nebesích je podlahou vyšších pater Silueta střech Domácností matek tašky listy větví po korunách zápraží a zbytky tlejí na vyhozených kostech hroby jsou plné útrob ramen, kloubů a trubek a v tichu se táhnou drápky okenic to ticho velkohluku zmírající rykot v dutinách Antén houfy kroutí hadru oblohy do plodů cestujících domů do dalších bytů s taškami z igelitu na svitky térového papíru na střechy rovné černoty Předběžná bible Trsy třísek ve zdech ležely, však neusnuly snad srovná se to když mě podupali jen umýt se a učesat Ty stopy od kanad nejsou vojenský boty jenom se půjdu učesat a umýt a přísahám nebudu už dýchat Devět stesků větru Podpatky poklepávají slídu blýskající se žuly Bratříček usnul v kočárku z vrbového proutí Vítr pohupuje blátivými perlami až odvál ruce ze stolu Ponouká rozevřít nohy profouknout sukně zespodu Třou se o sebe, jak tresky v odpočinku jak devět stesků větru Od slunce spekly se zvonce Naslouchám chůzi kužely ženských nohou oklepávají zpocené kapky na skrojky seschlého hmyzu na špičaté podpatky na kaluže prachu na oděrky zámkové dlažby Kapky se kroutí stékají po stehnech na krajky odpočinku Kdyby to tak byly zaběhnutý kočky Příloha Pálí kolem očí Hřeje na srdci Lehce po čase zhnědne na stolici Ostrý i bez závanu Ostrá břitva proti tomu zakalením křehne Řeže jak odkrojky ořezaných papírů Špatně hoří Nechce tát Není to dech slunce Ale vůně tvých rtů od křenu Klavír Bílý klapky něžně lechtají ty černý třou se o sebe věčně se jen flákají jsou obláčky cigaretové partitury ve spleti kroužků černobílýho kouře zahřívaj se, když nad nimi zuří symfonická bouře chrání jedna druhou před údery kytarových prstů Symfonie svítání Zšeřená ulice posela se listy křižovatky protínají zbytky z cigaret a živoucí cesty Noční tramvaj to na kolejích chtěla Most je tichý a znavený pomníkem máji a vrbou žalostných Pěna pilířů laská sochy až do samého rána Symfonie svítání světla pableskuje po nitkách prašného jitra Telefonát kápni mi do dlaně lechtáš na jazyku zhltnul bych zajíkám sesychám utečem za stéblo roztrhni překřič přehni a založ obrať štěbetej kveť už hoď sběru popiš přijď polib pohlaď postrč po pravítku lehni usni zůstaň nemlč jsi? Rád nakrmím se po krmítku. Chůze mezi kočičími hlavami Ač Svatava jest svatá v nářcích bloumá vesnicemi Povol opratě a koně předběhnou i nejrychlejší vozy Slepý žebrák nejsilnější mívá oči Bez křídel nelehce se lítá Ten kdo klopí oči nenávidí svoje kroky Paměti Po letech vyvlekl jsem žluté pero s černou rybičkou papíry s kačenkama a ruce pokreslené pastelkama položil na svá dětská bedra Rozprostřel otázky, mlhavé odpovědi slova s třema tečkama Po ránu píská monoskop cucám inkoust čekám zimnici obkresluju linek stín Usínám v blaženém nerozumu poslední po škole poslední v lavici Hot Dog Perleťová kohorta vpletla se do tankovýho pásu podali si kovově zablácený chladný ruce dějová linka nastala zvolna se obírat kapkou z nakrojený kaluže Průčelí pancíře proplétá se s vítáním a střelbou na muže a děti Po čase jsme ohební jak párky s hořčicí v trenkách a se suchým rohlíkem v ruce Němý román Procesí vlasů žhavých po větru Utonutí v rozmluvě němých dlaní Slzy jak hrachy, nacpané do cihel Chomáče trav v panenských průčelích Křičení smrti až oněměla Paleta barev by nehladověla Vločky drásají sklenice Jsi rudá od vína Já svitek bez adresáta Galerie Obraz pod obrazem oběšen na stěně jak štěně Zmalován tuží, topenej vodou Přišel Malíř Kouřil Vytáhl příbor nakrmil mě barvama dal mi jméno datum narození usrk sody mezi štětcema a prones Že konečně nyní jsem hoden ponížení Větrolamů tlamy Punčocháče na žerdi voní po hřebíčku hlesají v povlovném přerodu v muže Slímáčice lízajíc leze po předloktí nehybně sedím pozoruju vlhkost jejího těla slintá mi paži A vázanky babího těla obtáčí mužům krky dlaněmi žen Vítr staví si větrolamy z letošního léta a z košatostí stromů Podzim je neustále velmi mladý Epilogický záchvat Vtiskl jí váček od tabáku Sirky opadavý jak snítky máku po žízni hladový Předal ty louče okvětí Žíly a tepny kanálů z odpadových trubek Kůži a kořeny děsu sklánějící se před povětrností tyčící se před vlivy Bytost stromem Strom bytostí epilogem nekrologu Ukolíbavka Neplač dítě, sladce spi tvá matka tě utěší utři slzy ze tváře než žít ti někdo zakáže Neplač dítě, sladce spi než tví srdce umlčí nebudeš si s dětmi hrát nad svým hrobem budeš stát Dej si hlavu na polštář život ještě málo znáš války jsou hry velkých pánů nás svázali v povijanu Neplač dítě, usni už než dostaneš do zad nůž pravda prý už vítězí zlo snad brzo porazí Dítě, dobře že už spíš ráno slunce uvidíš pokud někde ještě je mrak ho jistě zakryje Bože, to je ale světla dítě, to je atomová bomba! nikdy už svět nespatříš to je dobře, že už spíš

---