Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte senevěra
29. 06. 2005
7
0
789
Autor
ankoria
ležel jsi pode mnou, vlasy rozprostřené na bělostném polštáři….a v očích jsi měl takový zvláštní výraz…ani nevím proč ale napadlo mě…takhle asi vypadal Ježíš…jen jsi se usmál mému zkoumavému pohledu a pohladil mě po vlasech..Bože kolik něhy bylo v těch očích…a srdce se mi sevřelo trpkostí. Tohle jsi chtěla? Skutečně tohle vše? S jakou vášní jsi se oddala, s jakou neutuchající touhou jsi se znova a znova topila v jeho polibcích a ztrácela sebe samu…takhle chutná nevěra? po červeném vínu…kousla jsem se do rtů..a kapky krve jako korálky se rozutíkaly po bílém těle...kapku po kapce si je slíbal…cítils mou bolest, jakpak by ne…jsem jeden druhému zrcadlem, a tak jsi mě objal a já skryla tvář do těch krásných vlasů…a tolik jsem toužila umřít v tvé náruči…jen přestat dýchat, zavřít oči…v klidu zemřít…plakala jsem…tak abys nespatřil jedinou slzu…té noci jsi mi dal vše…a já se dotkla hvězd…té noci jsi mi vzal vše…a já se zřítila do temnot….
ano
realita píše ty nejkrásnější verše,
ty co se nemusí složitě a pracně hledat,
ty co jen zlehka splynou ze rtů,
ty co máme v srdci.
To ovšem pochopí jen Ti, co něco v srdci mají nebo někdy měli.
Popravdě řečeno přeji co nejmíň kruté? reality co nejvíc krásných prožitků
Naštěstí ještě nerozumím, ale díky tomuhle si to už dokážu představit. Velmi citlivě napsané, nemůžu si pomoci, máš u mě tipík
glassy dnes mozno nema den.je to krasne.kto nezazil nepochopi.takze nechapem.ale ocenujem*