Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Je poledne, jdu si klidně po chodníku a vedle na silnici jezdí auto za autem, že ani nemůžu přejít. Samý černý rakve, řidiči na očích černý brejle a s těmi svými rakvemi spěchají do rakví. Ale do menších dřevěných, s frézovanými okraji. Jdu si dál v poklidu po chodníku a kolem se míhaj lidi a někam spěchaj a čumí do blba.
Najednou se na protější straně ulice začnou projevovat dva vyholený nicnežnárodové. Jeden drží v ruce bejsbolku a ohání se s ní před snědým Alžířanem. Po pár heslech a větách ho tou pálkou umlátí. Vypadá to, že je mrtvej. Někdo se jich zeptal, proč to udělali. Řekli, že to byl jenom černe. No, co mám dělat, co mám říkat, jdu dál, protože jsem běžný vzorný občan. Za pět minut na to zapomenu.
Jdu dál, vyhejbám se plechovkám od koka koly, co leží na chodníku. Přede mnou zase ječí nějací pankáči. Jsou rozestoupený kolem nějakýho fašouna. Trochu se popostrkávají, pár facek a... Okolo projíždějící náklaďák ho bere s sebou. Prej to byl jen zasranej hajzl. Okno mu stejně na nejbližší křižovatce umyje za deset korun nějakej vlezlej kluk. Řidič má alespoň nějaký vzrůšo. Co mám dělat, co mám říkat, jdu dál, protože jsem běžný vzorný občan. Za pět minut na to zapomenu.
Pokračuji v chůzi, v pomalé chůzi. Ostaní spěchají čím dál víc. Zaslechl jsem někoho, jak řve na psa:„Sedni!" Ohlídnu se a nějakej vzteklej důchodce začal kopat do jezevčíka, že neposlouchal. Jezevčík vzdychl, zavyl, lehl. Prý to byl jen pes a on si pořídí novýho. Co mám dělat, co mám říkat, jdu dál, protože jsem běžný vzorný občan. Za pět minut na to stejně zapomenu.
Jdu dál tou polední ulicí, vedle hoří odpadkový koš. Nějakej somrák si od toho plamene připaluje cigáro. Hned ho berou chlupatý, že je žhář, že tu dělá nepořádek. Somrák se trochu ohnal rukama, tak ho pan polismen v přiměřené sebeobraně odpráskl. Byl to prej jen zloděl a zloděj a hajzl a prej si to zasloužil. Co mám dělat, co mám říkat, jdu dál, protože jsem běžný vzorný občan. Za pět minut na to zapomenu.
No tak si dál pochoduju tím bleděmodrým polednem a na ulicích se stále nic zajímavého neděje, nikdo nerozdává žádný noty ani peníze. Spatřím nějakého muže s nožem v ruce. Běží s tím nožem proti nějaký holce a křičí:„Fuj, ženská." Asi je to nějakej buzik. Zastaví před ní, napřáhne ruku s nožem a podrbe se za uchem, zašeptá:„Fuj, ženská", otočí se a odejde. Divné? Hm.
Hned nato k té holce přichází nějaký mladý heterosexuální mladík. Řekl jí, že je kráva a nato jí uškrtil. Prej to byla jen blbá holka. Kolem stojí samí chlapi, začnou si mnout ruce a vyndavat z kapes struny a vlasce. Jsou to přeci běžní vzorní občané. Rozhlíží se, hledají v okolí nějakou dívku. Jen ten homosexuál sedí v koutě a jí jablko, které mu do šátku zabalila babička na cestu. Je to krásně červené jablko. Takové štavnaté.
Písmák