Indie

Mám zavřená víčka a přemýšlím si o Bohu.

Ten pocit mě tolik hýčká, zapomenout? Nechci a ani nemohu.

Když prvně do srdce mi vstoupil a já pocítila tu velikou lásku,

prostě tam byl, nic neloupil, já sundala si z očí pásku.

Hluboký nádech a hned se jinak žije, ta má víra dala mi nový směr.

Vím už, že pro Boha mi srdce bije.Kráčím po správné cestě bez zrádných děr.

A kdybych nevěděla kudy kam, kde hledat tu správnou cestu.

Je tu Bůh, toho dobře znám. Stačí naslouchat jeho gestům.

Já chci žít v pravdě, lásce, míru. To je má cesta i cíl,¨

já věřím ve svou vnitřní sílu, prosím Tě Bože, abys při mně byl.

Vím že jsi, už nemám z ničeho strach a minulost jsou pouhé stíny.

Výčitky jsou už jen prach, nemám z ničeho pocit viny.

Je-li čistá duše, mysl, tělo, pak život jinak plyne.

Opravdu tak by to být mělo. Ve lži vše krásné hyne.

Každý dělá chyby, z nichž se poučit má,

ale co sobě a Bohu slíbí,to mají být slova upřímná.

Ten kdo lže své vlastní duši, ničí sama sebe

lépe je když pravda se alespoň tuší, než když zavírá se nám nebe.

Je smutné nacházet skryté, to pak hodně bolí

a v srdci zůstává vryté něco, co tě rychle skolí.

Proto prosím – ty lidská bytosti, otevři srdce a ústa v pravý čas,

ať nikdo nezná slzy lítosti, ať můžeme se smát zas.