Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNETYPICKY NA PARNÍKU
29. 06. 2007
1
0
2270
Autor
fungus2
Slunečné počasí mne zlákalo jednoho sobotního dne k řece. Větší počet lidí u přístaviště parníků dával tušit, že by mohl nějaký parník připlout. A tak jsem se mezi čekající vmísil, přičemž bylo mou snahou se dostat na začátek fronty. To se mi podařilo, ale zároveň následoval pád do vody.
„Předbíhat se nevyplácí!“ vykřikl na mne nějaký muž, ale já jsem se snažil zachovat klid. Nějaký čas bylo mou snahou nenápadně plavat u nábřeží, což se však vůbec nelíbilo rybářům. Pak mému zraku neunikl připlouvající parník a po doplavání k němu jsem se plíživým pohybem plazil po jednom laně na jeho palubu. Vzápětí mi však došlo, že jsem středem pozornosti.
„Co vás to člověče napadlo?“ zeptal se mne jeden ze členů posádky parníku.
„Dobrý den. Mě napadlo vyzkoušet si šplhání po laně. Já už jsem dlouho po ničem nešplhal,“ sdělil jsem mu.
„A jinak jste normální?“
„Vypadá na mě snad něco nenormálně?“
Muž zalapal po dechu a já se kolem něho prosmýkl. Měl snahu mne honit, ale nějak mu nevyšel krok a po klopýtnutí se za výkřiku skutálel po schodech do podpalubí. Já jsem poté došel na záď a posadil se přímo u zábradlí. Po chvíli mi začala být nepříjemná vlajka, která se pořád otírala o mou hlavu. Snažil jsem se jí dostat do jiné polohy, ale bylo to marné. Když mi došla trpělivost, tak jsem jí sundal, přičemž jsem přemýšlel kam jí dát. Zjistil jsem, že se s ní dá hezky mávat. A tak se všem na březích, co mávali osazenstvu parníku, naskytl pohled na mne, jak jim mávám vlajkou. Překvapeni mým počínáním byly nejen oni, ale i lidé na parníku.
Po nějakém čase začala na palubě taneční zábava. Nechal jsem se strhnout a počal jsem s vlajkou tančit. Opět jsem byl středem pozornosti, když tu náhle se přiblížil most. Komín parníku se začal sklápět, což zaujalo mou pozornost, a tak jsem zvědavě nahlédl do jeho nitra. V několika málo vteřinách mne neminulo okouření, načež se z komína ozvalo zahoukání, což mělo katastrofické následky.
Má hlava byla zasažena horkou tlakovou vlnou, načež mé vlasy i s kořínky se postavily do kolmé polohy, ve které zůstaly. Vzápětí jsem po palubě předvedl několik salt, přičemž mnozí roztančení lidé dotancovali.
Vzpamatoval jsem se ohlušen mezi převrácenými stolky a ani jsem moc nemusel odezírat lidem z úst, aby mi bylo jasné, že křičí. V tu chvílí mně ani moc nevadilo, že mám totálně zalehlé uši.
„Jestli mi něco chcete říct, tak mi to musíte napsat. Já trpím dočasně ztrátou sluchu!“ zařval jsem, načež někteří viditelně naštvaní lidé se začali na mne sápat. V následném hromadné honičce za mnou pár jedinců přepadlo přes palubu do řeky, zatímco já jsem v divokém úprku před davem vnikl do kormidelní kabiny. Muž za kormidlem otevíral ústa, což znamenalo, že mi něco říká. A podle jeho výrazu v obličeji se mu asi nelíbilo, že jsem ho nechtěně povalil na podlahu. Vzápětí byla kabina plná lidí, načež jsem ke svému překvapení svíral v rukách kormidlo a zanedlouho následoval náraz přídě parníku do nábřeží, přičemž vznikla valná hromada nadávajících lidí.
Na parníku zavládl naprostý chaos, kterého jsem hodlal využít. Navlékl jsem si na sebe několik záchranných kruhů, abych se aspoň trochu maskoval, ale ani to mi nepomohlo, protože jsem byl odhalen. A tak jsem zanedlouho takhle vymóděn prchal po nábřeží a měl jsem v patách posádku parníku i cestující.
„Předbíhat se nevyplácí!“ vykřikl na mne nějaký muž, ale já jsem se snažil zachovat klid. Nějaký čas bylo mou snahou nenápadně plavat u nábřeží, což se však vůbec nelíbilo rybářům. Pak mému zraku neunikl připlouvající parník a po doplavání k němu jsem se plíživým pohybem plazil po jednom laně na jeho palubu. Vzápětí mi však došlo, že jsem středem pozornosti.
„Co vás to člověče napadlo?“ zeptal se mne jeden ze členů posádky parníku.
„Dobrý den. Mě napadlo vyzkoušet si šplhání po laně. Já už jsem dlouho po ničem nešplhal,“ sdělil jsem mu.
„A jinak jste normální?“
„Vypadá na mě snad něco nenormálně?“
Muž zalapal po dechu a já se kolem něho prosmýkl. Měl snahu mne honit, ale nějak mu nevyšel krok a po klopýtnutí se za výkřiku skutálel po schodech do podpalubí. Já jsem poté došel na záď a posadil se přímo u zábradlí. Po chvíli mi začala být nepříjemná vlajka, která se pořád otírala o mou hlavu. Snažil jsem se jí dostat do jiné polohy, ale bylo to marné. Když mi došla trpělivost, tak jsem jí sundal, přičemž jsem přemýšlel kam jí dát. Zjistil jsem, že se s ní dá hezky mávat. A tak se všem na březích, co mávali osazenstvu parníku, naskytl pohled na mne, jak jim mávám vlajkou. Překvapeni mým počínáním byly nejen oni, ale i lidé na parníku.
Po nějakém čase začala na palubě taneční zábava. Nechal jsem se strhnout a počal jsem s vlajkou tančit. Opět jsem byl středem pozornosti, když tu náhle se přiblížil most. Komín parníku se začal sklápět, což zaujalo mou pozornost, a tak jsem zvědavě nahlédl do jeho nitra. V několika málo vteřinách mne neminulo okouření, načež se z komína ozvalo zahoukání, což mělo katastrofické následky.
Má hlava byla zasažena horkou tlakovou vlnou, načež mé vlasy i s kořínky se postavily do kolmé polohy, ve které zůstaly. Vzápětí jsem po palubě předvedl několik salt, přičemž mnozí roztančení lidé dotancovali.
Vzpamatoval jsem se ohlušen mezi převrácenými stolky a ani jsem moc nemusel odezírat lidem z úst, aby mi bylo jasné, že křičí. V tu chvílí mně ani moc nevadilo, že mám totálně zalehlé uši.
„Jestli mi něco chcete říct, tak mi to musíte napsat. Já trpím dočasně ztrátou sluchu!“ zařval jsem, načež někteří viditelně naštvaní lidé se začali na mne sápat. V následném hromadné honičce za mnou pár jedinců přepadlo přes palubu do řeky, zatímco já jsem v divokém úprku před davem vnikl do kormidelní kabiny. Muž za kormidlem otevíral ústa, což znamenalo, že mi něco říká. A podle jeho výrazu v obličeji se mu asi nelíbilo, že jsem ho nechtěně povalil na podlahu. Vzápětí byla kabina plná lidí, načež jsem ke svému překvapení svíral v rukách kormidlo a zanedlouho následoval náraz přídě parníku do nábřeží, přičemž vznikla valná hromada nadávajících lidí.
Na parníku zavládl naprostý chaos, kterého jsem hodlal využít. Navlékl jsem si na sebe několik záchranných kruhů, abych se aspoň trochu maskoval, ale ani to mi nepomohlo, protože jsem byl odhalen. A tak jsem zanedlouho takhle vymóděn prchal po nábřeží a měl jsem v patách posádku parníku i cestující.