Tatínek

Mám rád svého tatínka a co vy?? Tak jak jednou řekl Stephen King: Každý myslí, že jsem nějaká divná existence. Přitom mám srdce mladého chlapce.............. ve sklenici na nočním stolku!!!

Tatínek Na římsu padla první kapka. Trochu se jí zalekla a jen mrkla okem. Za chvíli přiletěla další a další. Začalo pršet. Kapky padaly i na okno a ztékaly dolů. Vytvářely malé potůčky, které se tu a tam spojovaly a dělaly se křižovatky. Prstem popojížděla po potůčkách. Připomínalo jí to pláč, ale líbilo se jí to. Žádná kapka totiž nezůstala dlouho sama. Buď ztekla dolů, připojila se k potůčku nebo se k ní chvíli na to připojila další kapka s níž vytvořili nový potůček. Za několik minut bylo okno úplně mokré. Žádné potůčky. Poťukávala si do taktu kapek dopadajících na římsu. Bylo to jako když hraje filharmonie, přírodní filharmonie, kde dirigentem byl mrak. Hráči této filharmonie byly kapky a jejich nástroji byly okapy, římsy a okna. Zahřmělo, to dirigent přikázal bubeníkovi, aby zdramatizoval skladbu. Sledovala lidi, jak se začínají schovávat. Nerozuměla jim, ona měla déšť ráda. Byl očistou těla a duše. V mžiku se otočila na hodiny. Uvědomila si, že už to dlouho neudělala. Měl už dlouho zpoždění. Skoro na něj zapomněla v zápalu sledování deště. Opřela se čelem o okno. Bylo studené, dlouho to nevydržela. Pohlédla na střechu na protějším domě. Byla už úplně mokrá. Potůčky vody ztékaly po taškách do okapů. Odlepila oči od střechy, zaslechla totiž auto. Sledovala ho dokud neprojelo. Nebyl to on. Tohle bylo modré a on má přeci bílé. Opět se zahleděla na střechu a sjela očima do okapů. Plnily se vodou, která odtékala na roh střechy, kde stékala dolů do kanálů. Pohlédla na kanál zrovna když se u něj mihla krysa. Byla zmoklá jak slepice, zastavila se a podívala se na holčičku, ta se trochu zalekla. Bylo vidět jak její malá očička se z té dálky zablýskala. Otevřela tlamu a ukázala svoje žluté zuby. Holčička se zamračila a krysa utekla. Otevřely se dveře a vešla stará služebná. Holčička se ani neohlédla sledovala krysu. "Mladá dámo nesu vám svačinu. Musíte něco jíst." Řekla a položila jídlo na stolek vedle židle na níž seděla holčička. Otočila se na služebnou otočila a pohlédla na ní zlýma očima. Služebná se trochu zalekla. "Pokud něco nesníš tak se tatínek bude zlobit až přijede." Holčička pohlédla na talíř a opět služebné do očí. Tentokrát ještě více zle. "Proto sem tvůj tatínek nerad jezdí. Jsi zlá !" řekla služebná, jako reakci na ten zlý pohled a odešla. Holčička se opět podívala z okna, aniž by cokoliv řekla. Otočila se na hodiny. Už měl velké zpoždění. Pohlédla na kanál. Nic tam nebylo, možná. Přeci jen tam něco bylo. Holčička shrnula obočí, protože pořádně neviděla co to je. Vypadalo to jako štětiny. Možná krysí vousy. V ten moment projelo další auto. Bílé ! Odstrčila se od okna a zakřičela "Tatínek !" otevřela prudce dveře a proběhla chodbou až ke schodům. Brala je po dvou a měla co dělat, aby nespadla. Otevřela vchodové dveře a zahlédla, jak tatínek vystupuje z auta. Aktovkou si přikrýval hlavu, aby tolik nezmokl. Pršelo opravdu hrozně. Doběhl dovnitř a holčička mu skočila do náruče. Byl opravdu mokrý. Okamžitě přiběhla služebná a vzala mu kabát a další mokré věci. Zamračila se na holčičku. Oba odešli do obýváku. Bavili se o všem co se za poslední dobu stalo. Holčička se jen rozplývala blahem. Měla moc ráda svého tatínka. Služebná ohlásila večeři. Hráli si z jídlem a bavili se. Holčička se pořád smála. Po večeři si vyčistila zuby a těšila se na pohádku. Tatínek ji uložil a sedl si vedle ní na postel. "Tatí že tu zůstaneš dlouho, viď." řekla holčička. "Víš za týden budu muset odjet. Celý týden ode dneška, ale nikam nepojedu, platí ?"holčička se trochu pousmála a řekla "Platí !" v ten moment vešla do pokoje služebná. "Pane Saveane, musím s vámi mluvit." "Ano ihned jsem dole." Holčička se trochu zamračila. Tatínek jí pověděl pohádku a odešel. Jakmile zavřel dveře holčička vstala s postele a šla ke dveřím. Přilepila na ně ucho. "To dítě je hotový ďábel pane." Bylo slyšet za dveřmi. "Od té doby co jste se rozvedli a paní zemřela se chová, jak učiněný ďábel. Došlo tady k několika nehodám, jakoby se mstila lidem co jí nějak ublíží." "Nestrašte paní Andersonová. Je to jen dítě." "Ďáblovo dítě pane, ďáblovo !" Holčička se za dveřmi pousmála a šla spát. Paprsky ranního slunce pomalu prosvěcovaly celý pokoj. Holčička pomalu otevírala oči. Vzbudila se, těšila se na tatínka. Na to co dneska budou dělat, budou si určitě hrát. Vyskočila s postele a běžela dolů. V kuchyni už seděl tatínek, pil kávu a četl noviny. Přiběhla k němu a dala mu pusu s přáním dobrého rána. Poslal ji do koupelny. Služebná udělala snídani a holčička se najedla. "Sjedu si jen pro něco do města, zatím si hraj za hodinu jsem zpátky a půjdeme někam, jo ?!" Holčička jen trochu smutně kívla. Šla si hrát ven. Za půl hodiny služebná vykoukla z okna ven a zhrozila se. Holčička byla po půl těla v kanále a lezla dovnitř. Okamžitě vyběhla za ní. Než tam ovšem doběhla, tak už holčička byla úplně vevnitř. "Pojď ven hned !" zakřičela služebná do kanálu. Nic se nezvalo. Rozhodla se tam tedy strčit hlavu i přes zápach, který byl tak silný. Celým kanálem zazněl hrozný řev, když ji tam něco stáhlo. Tatínek opravdu přijel včas. Holčička si hrála na písku před domem a když ho uviděla rozběhla se k němu. Objal ji a vzal ji do domu. Posadil ji do obýváku. "Pojedeme na výlet ?" Holčička s úsměvem kívla. Tatínek, ale začal hledat služebnou. Přišel k holčičce a zeptal se jí, kde je. Holčička, ale jen pokrčila rameny a sjela očima na svoje boty u dveří. Tatínek se podíval tím samým směrem. Zahlédl to. Přistoupil blíž a prohlédl si botu. Byla na ní krev. Rozeběhl se k holčičce a vzal ji pod krkem. "Kde je ? Co se s ní stalo ?" Holčička jen pokrčila rameny, jakoby se nic nedělo. Napřáhl ruku a vrazil ji facku. To nikdy neudělal. Holčička začala brečet. Vytrhla se mu z rukou a běžela ven. Vyběhla před barák a mířila ke kanálu, do kterého ihned skočila. Tatínek běžel za ní. Viděl z hrůzou, jak tam holčička skáče. Padl na kolena těsně před kanálem a zakřičel. "Pojď zpátky. Promiň, pojď zpátky !" Neozvalo se nic, pouze kapání vody. Z kanálu šel hrozný smrad. Tatínek tam tedy strčil hlavu. Hodně se bránil, když ho to tam stáhlo. Holčička totiž chtěla, aby poznal její kamarády. Neměli totiž co jíst, chudinky malý chlupatý. Ta služebná dlouho nevystačila. Tatínek byl, ale větší. Dave

---