Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJak to máš Ty?
16. 07. 2005
2
0
2621
Autor
pacajda
Tohle by mohl být průzkum!
JAK TO MÁŠ TY? – úvaha
Když něco píšu, má to tři příčiny:
- protože musím, jinak prasknu
- protože musím, abych splnila zakázku
- protože chci – jen si tak hraju
V prvním případě se mi to píše takořka samo, jako by mi někdo diktoval. Vrátím-li se k dílku a čtu je, trochu se divím, že jsem to psala já.
Zakázky píšu jak kdy: někdy je vyplivnu raz dva, jindy se ne a ne odlepit od první řádky.
Když si hraju, je to radost – nápady se rojí, jen si vybrat.
I zahloubala jsem se, jak je možné, že mé tvůrčí procesy se tak liší, a kde se vlastně ta slůvka berou. V bodě dva a tři je to jasné, je to z mé hlavy a záleží jen na mé inteligenci a současné kondici, jak mi to jde. Ale jak je to s tím tvůrčím přetlakem? Ze mě to není, to je jisté. Takže to musí být shůry.
Konečně jsem pochopila, jak to je s pořekadlem: Komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí. A JAK JE TO U TEBE?
U mě je to většinou bod číslo jedna.... píši, protože musím, jinak prasknu nebo spíše vybouchnu :-)))
bod číslo dvě - psát na zakázky - tak to mi vůbec nejde, jedině snad, kdybych měla napsat něco ze svého oboru, ale spíše pojednání než básně ... ty se u mě rodí spíše živelně bez jakéhokoliv naplánování
bod číslo tři - nikdy jsem netvořila tak, že bych si chtěla hrát se slovy, slovní hříčky - legrační rýmovačky mě občas napadaly ve škole, ale také živelně jako reakce na nějakou událost:
Dnes je pátek
špatných známek svátek
před námi fyzika
a zlé tušení
že začně kruté kosení...
Kule už lítají,
to vám hrůza jest
už jich padlo
nelžu, vážně šest
a já byla ta sedmá.... (takhle jsem psala ve čtrnácti letech - tu kuli jsem skutečně dostala)
zajímavá úvaha... TIP
Feanor, díky za výbornou radu. Doufejme, že někomu pomůže! U mne --- nevím. Živím se psaním, a tak je to věc soustředění, nemám při práci v hlavě místo na rozvernosti...
Mě napadne nějaký námět, udělám si poznámku a chvíli to nosím v hlavě. Někde vevnitř to tam pracuje a pak to vyplivnu na papír. Pak se divím, že jsem to vůbec napsal já.
Horší je, když mám pocit, že bych měl něco napsat, protože jsem už dlouho nic nenapsal a chybí mi "pohlazení duše". To pak vyplodím nějakou kravinu, nikdo mě za to nepochválí a pohlazení duše mi stejně chybí. *
Ad vaud: jo, to znám.
A) nápad nosím předně v případě prózy. ovšem někdy mám problémy s tím, e myšlenka přezraje a pak už se mi ji nechce psát. Jakmile totiž něco do detailů rozvrhnu, začne pro mě psaní nějak ztrácet smysl. zajímavé...
B) Psaním kvůli tomu, že jsem dlouho nic nenapsal jsem trpěl asi nejvíc minulý rok. to jsem musel jednou za týden, jinak přišly návaly pocitu odumírání. ale mohu říct, že občas z toho byly docela pěkné věci. Možná to je tím, že jsem neříkal kategoricky "teď jdi a piš", ale tak nějak jsem v mysli neustále a polovědomě nosil myšlenku, že musím něco zase napsat. No a pak to najednou přišlo.
Přezrálých myšlenek popadaných,
ach kdepak nyní hnijí asi?
A marně zpátky zvaných,
co zbývá? Rvát si vlasy...
Moje babička říkala: "Je to svině ta matka pokroku!"
Taky Vás často práce zdržuje od něčeho pořádného?"
O práci těžké je mluvit: já jsem byl zatím jen studentem, ale tvůj problém chápu a sám jsem ho vyřešil s pomocí mého notesu s tvrdými černými deskami, který jsem od doby, kdy jsem se rozhodl plněji věnovat literatuře, takřka neustále nosil při sobě a v duchu hesla, že umění má přednost před vším, jsem pomáhal vyplnit jeho prázdné řádky nějakým obsahem, což bylo - vzhledem k tomu, že básně píši hlavně z lenosti a nikoliv z úplného zájmu, který je zřejmě jedním z nejdůležitějších předpokladů opravdového básníka (ačkoliv jeho absence - soudím-li z vlastní zkušenosti - nevylučuje vznik nějaké opravdové básně) - poměrně rychlé a jednoduché, i když je pravdou, že některé větší projekty zabraly mnohem více času a místa, než bylo zdrávo.
Asi tak.
1. ano, souhlasí (viz nitzsche: Tak pravil Zarathustra - úvodní kapitola, kdy se jde Zarathustra vyprázdnit;) k lidem do údolí; dále sborník Jak se dělá báseň - je tam několik zajímavých esejů, nejlepší je ta od S. Spendera, kde stav, který popisuješ, nazývá zvýšeným soustředěním a docela se jím detailně zabývá. poeově eseji nevěř, protože kecal)
2. jo, to znám. jak kdy. většinou vzniknou buď řemeslně dokonalá díla bez špetkyduše anebo dojde k přepnutí do módu 1
3. nikdy jako hlavní motivace, ale občas ve větších celcích jako drobné ornamenty anebo vedlejší motivy.
Donedávna jsem psal spíš jen pro sebe,někdy jsem se potřeboval vyjádřit asi jako ty v 1.bodě někdy to byla zase touha něco si poznamenat.teprve teď jsem se odhodlal pomalu začít dávat i něco ze své tvorby sem,abych si zlepšil dejme tomu styl svých zápisků:-)
To já to mám jinak...
Když nepíšu (netvořím), má to tři příčiny:
1. protože jsem prázdná jako pětilitrovka...
2. protože, jelikož se musím uživit, nemám čas...
3. protože si jen tak hraju a nic z toho nevzejde.
protože musím, abych splnila zakázku
tenhle bod jsem nepochopil, asi jsem pomalej v úsudku - jaký zakázky máš na mysli?