Tichá procházka

Podél plotu jsem viděla psa, který neprošel před mými zraky.

Co by kdyby - ulice Odolenova do pohádky vedla?

                Na konci chodníku čekal by na mě popelavě šedý vlk, zavyji mu na pozdrav

    a    On      po

    mě    

        sekne tlapou.

Asi nejsem Speedy Gonzáles, přírodní talent na řeči, když přemýšlím, jaké vlasy mají barvu zralého obilí.

        Který Malý princ opustí svého beránka, kterého Malého prince začnou už tlačit dětské sny a prosba „namaluj mi beránka“ neobsáhne celý svět?

Lvi co střeží kliky, kalichy neubrání.

Vlasy rozprostři si přes oči jako pohádku „ubrousku, prostři se!“ a svět změní se mezi prameny v šum neviditelných holubích křídel.

Ale jen jsem šla a v ruce sevřená noc se chvěla.