MAD MAX aneb šílený Mel Gibson

Vyrazila jsem jako každé pondělí na Free Mondays do ROXY, jenže mi jaksi uniklo, že během prázdnin přece ROXY nehraje, ale zato vesele promítá filmečky v NoDu, kam jsme na chvíli zašly.
Normálně na filmy chodím s předběžnou informací, tentokrát jsem svoje pravidlo, že "když o tom nic nevim, tak na to nejdu" porušila a poté během několika minut zjistila, že tam hraje jednak velmi mladý a navíc dost sexy Mel Gibson. To mne zaujalo natolik, že jsem se rozhodla zůstat až do konce, i přesto, že jsme přišly o prvních 20 minut promítání (které jsou vždy nejzásadnější). Děj MAD MAXe jsem pochopila vcelku rychle, nic velkého na přemýšlení to nebylo, ale něčím nepopsatelným mě ten film fascinoval.
Navíc jsem celou dobu netušila, kde se to odehrává a tak nějak i proč...
Z ČSFD jsem se dočetla, že sci-fi začíná pronásledováním nebezpečného gangstera, přezdívaného Noční jezdec, a jeho zabitím dvěma policisty — Maxem a Jimem. Tuhle smrt ale ještě dostanou pořádně vyžrat od motorkářského gangu!
George Miler natočil tak trochu šílenou "road-movie" nabitou motorkáři, kteří neznají pravidla ani zákon, jestli vůbec nějaký existuje. Chovají se sprostě, brutálně, nabubřele a jen tak je něco nezastaví, spíš naopak, s jídlem roste chuť. Syrovost, násilí, působivé záběry kamery, teatrální gesta, občasné parodování a neskutečná hra zvukových efektů. Kdo by věřil, že to bude on, kdo o 8 let později natočí "komediální horor" Čarodějky z Eastwicku s nezapomenutelným Jackem Nicolsonem coby ztělesněným ďáblem?
Každá černá má svou bílou, i když "bílá" v podání tak nějak policistů v černých kožených ohozech, působí jinak. Ve světě, kde není žalobce není ani soudce a tenhle podivný svět je bez soudců!
Když Max s Jimem po další z motorkářských výtržností zatknou Johnyho, trochu feťáka a víc psychopata, je to poslední kapka, která nezůstane bez následku. Při jedné z projížděk Jimyho napadnou a podpálí ho právě Johnny na rozkaz největšího "šéfa" Toecuttera.
Zdálo by se, že boj může začít, jenže Max je natolik znechucen a přemožen strachem, že boj "se zlem" vzdává. Bere si dovolenou, kterou už nehodlá nikdy skončit...
Všechno se mění po nečekaném setkání s Toecutterovou bandou. Pronásledování jeho rodiny dává oběť největší — jeho ženu a dítě. To je smutný ale zároveň dostatečný důvod pro návrat a odplatu.
Nic ho nezastaví, a tak se ke konci dočkáme trochy napětí, taky hnusu a kýženého vítězství — jistojistě pro dnešní den.
Pak jen poslední pohled do tváře hrdiny, který nepříliš utěšen uhání v černém voze nekonečnou silnicí...
Musela jsem si počkat na "rok vydání". 1979
Když jsem odcházela ztemělou ulicí, první co mne napadlo bylo "kultovní" — myslím, že tenkrát to muselo na lidi zvláštně zapůsobit a spousta z nich si stejně jako já dnes s tímto označením alespoň pohrávala, pakliže jej rovnou nepoužila. Ale nechci to zbytečně nadsazovat. Dívat se na to dalo, bylo to zvláštně provokující, trochu hnusný, mírně romantický a navíc neuchopitelný, ale rozhodně nemám pocit, že by se to táhlo a já se nudila.