My

Křič a nikdo Tě neuslyší,

všichni jsou hluší v té slepotě.

Křič si, však nikdo nepomůže,

tápají, zrozeni v prázdnotě.

Nevědí, kdo jsme a proč jsme žili…

My tiše se jim smějeme.

Nám dávno bolest přetrhla žíly,

v dubových rakvích hnijeme…

A čekáme, kdo nás zachrání,

až sýček v černém poledni

přinese smrt nebo pokání

-tak odklop víko a ulehni.

A zašeptej – budu tady s tebou,

zůstanu – navěky a navždy.

Já vím, teď v zimě ruce zebou

A Ty, Tys dopustil se vraždy.

A tak sníh skryje mou duši

A hlína posype celý svět.

Zavřete oči, zacpěte uši

a na hrob mé lásky dejte květ.