Písmák Pět pádných důvodů, proč nejít volit.
1. Béé be bééé, béé béééé béé.
2. Béé béé be béééé "Bééé be bé".
Když dva dělají totéž ...
Jak jste to jen mohli dopustit. Starý pan Horák zvolna svěsil hlavu, až mu zcela klesla pod rozložitá ramena. Jeho synové Petr a Pavel si vyměnili pohledy, ve kterých by i méně zkušený pozorovatel spatřil notnou dávku pohrdání a oči vsloup prozrazovaly netrpělivost, sjakou oba dva čekali na konec tohoto naprosto zbytečného, trapného a ponižujícího rozhovoru. Do ticha klimatizované kanceláře zaznělo vrznutí koženého křesla, to když se Petr naklonil dopředu a opřel se lokty o kolena.
Až ...
Až se bude psát rok dva tisíce šest .
Tak a je to tady. Rok 2006 je pro mě daleko magičtější než třeba ten 2000. Generace Katapultu se dočkala toho o čem se doposud jenom zpívalo.
Mroží
Mohutní mroži
s kly jako noži
slib věrnosti složí
pak ukrytí v hloží
SMRTIBRÁCHA
Nemám rád smrt. Ne že bych se jí zrovna bál, spíš z ní mám respekt. Když se to vezme kolem a kolem, asi je to opravdu ta jediná jistota, kterou v životě máme. Tyhle paradoxy mě někdy docela dojímají.
JEŽÍŠKOVI
Milý Ježíšku.
Letos k vánocům nic nechcu.
Všechno už mám, něco aj dvakrát.
Peťa
Emma Thompson a Vtip
Ještě cítím slzy na tváři, ještě mi neoschly. Až takhle kýčovitě
začínám, uslzeně a nadšeně, pln emocí, které by snad bylo lepší nechat
vyvanout pro větší odstup. Ale já nechci, nechci odstup, chci tady a
Vánoční
ledové květy na oknech
a vůně jehličí
jak myška běží mráz po zádech
když vítr zafičí
Ještě že tě mám
Ten den se mi moc nevyvedl. Do kanceláře jsem přijel kvůli zácpě pozdě, oběd jsem nestihl, manželka mi volala asi ve tři hodiny s výčitkou, že jí ani nezavolám i když vím, že jí není dobře. Tak jsem alespoň slíbil, že přijedu domů do šesti hodin, abych mohl v obýváku přidělat to světlo a položit nový koberec. Jenže .
SOUZNĚNÍ
nad ránem s rozeklanou vzpomínkou
sbíráme utrpení těch
druhých
kterým je pochybení tak
Pod/zim v srdci
nad větrem cuchanými vlasy
se vlní černá řeka
plná okřídlených ryb
a obnažené olše
Něco vám povím
Je pátek.
Svoji pětiletou dcerku jsem viděl naposledy v pondělí.
Než jsem odjel, ještě po mě chtěla, abych jí vytrhl zoubek.
Jedničku vpravo dole.
Ze soboty na neděli
Protože byla příjemně vlahá noc, sed sem si s cigaretou na schody před dům. Když sem dokouřil, odhodil sem cigáro až na silnici a sledoval oblouk, kterej opsal ve vzduchu ten žhavej popel a pak se rozprsknul o asfalt. A najednou . "Dobrý večer".
ve víně JE pravda
snad posté skrz sklenku vína
hledím ti do očí vždy na konci září
kochám se chutí a laskám se s vůní
mezi svými prsty svírám orosený čas
Odvážnému štěstí přeje
"Krucinál, zavři ty dveře. " Eva ponořila pravou ruku do skleněné misky s praženou kukuřicí a sledovala jak se její manžel nemotorně otáčí s vysavačem ve dveřích do obýváku a marně se snaží loktem zachytit kliku. Když se mu to nedařilo, pokusil se patou dveře přestrčit, ale mezi nohy se mu zapletla hadice a Lumír málem ztratil stabilitu. Nakonec vysavač i s hadicí položil na zem a aniž pohlédl na svoji ženu, zavřel dveře ručně.
Kdo si počká ...
Lumír stál nad tou přejetou kočkou už asi pět minut, když k němu přišla jeho žena. "Co na ni tak zíráš. " Pomalu tekoucí krev se zastavila o plochý kámen a už začínala černat. Lumír se ani nepohnul.
Generační
Ty mladý kluci dneska nic nevydržej.
Můj děda se pral v hospodě pět dní.
A babička mu tam nosila jídlo.
Co bych pro ni neudělal?
svoji lásku nesmrtelnou
udělal jsem také věčnou
jeden zásah zbraní střelnou
druhý zásah zbraní sečnou
Dotek anděla
Když přicházíme na svět, víme o světě úplně všechno. A začínáme se trápit.
Pak odkudsi přilétne anděl, přejede nám prstem ústa od horního rtu k dolnímu a my všechno zapomeneme.
Najednou jsme šťastní a aniž to tušíme, těšíme se na všechno, co přijde.
Švestková tradice.
Mám rád všechna roční období. Každé má svoje kouzlo, ale ze všech nejvíc se vždycky těším na jaro. Určitě to cítíte stejně jako já nebo alespoň nějak podobně. Po takovém tom zimním klidu, až skoro mrtvu, najednou přichází doba mocného bujení, příroda je napnutá až k prasknutí, ponurá hnědá je pomalu, ale jistě vytlačována svěží zelenou, všude kolem je najednou spousta života a vysychají polní a lesní cesty.
O Hvězdíkovi.
Když končí den a sluníčko si lehá do své postýlky z obláčků, aby se mohlo přikrýt červánky a spát, na ztmavlé obloze se začínají objevovat hvězdy. Té nejjasnější hvězdě lidé říkají už odedávna Večernice. Je krásná, má dlouhé šaty upředené ze stříbrných nitek, pomněnkově modré oči a stále se usmívá.
A tahle Večernice, dobrá víla nočního nebe, měla synka.
BISTROSTORY
Mám kancelář téměř v centru Brna. Takové to boční centrum, přeplněné různými firmami a obydlené populací lidí, co už ztratili veškeré iluze o krásách bytí na tomto světě.
Přestože je na dosah asi šest zařízení honosících se názvy podobnými jako restaurace nebo pohostinství, místo, kde spočinout o polední pauze a potěšit oko a žaludek něčím chuťově i cenově přijatelným, abys pohledal. Této skutečnosti si povšiml i majitel domu přes ulici a dal vybudovat ve sklepeních své nemovitosti bistro.
Ptačí hacker.
Kukačka hackla špačkovi hnízdo.
Leč špačci se nedali. Táhni. Pizdo.