Příběh Kanálův

Něco jako \"noční můra\" se skutečným jádrem

Seděli naproti sobě a klábosili, cigaretový kouř zahaloval jejich tváře do šedého a jednotvárného oblaku, snášel se nad jejich hlavami a byl přítomen rozhovoru, jenž spolu vedli. Na stole před nimi se skvěly dva nedopité půllitry piva, zlatavý mok po hodině ztratil na chutnosti a proměnil se v odstátý „čajík“ bez památky pěny a bublinek. Polehával tam přeplněný popelník s típnutými cigaretami, promočené tácky se trhaly při letmém dotyku a tudíž ztratily svou jedinou společenskou funkci – chránit ubrus před mokrými obtisky pivních sklenic.
„A jak to s Tebou tedy je? Sem slyšela, že s TÍM máš taky problémy.“, optala se Lenka k tématu - porucha erekce.
Kanál se zamračil a pozvedl své pravé obočí do výšin čela, kde se mu utvořilo několik vrásek.
„Víš co,“, začal: „ono se to má takhle.“, zatvářil se důležitě a pokračoval: „Mně se postaví, ale trvá hrozně dlouho než se udělám. Nejhorší je, když mi ho kouří, to je nekonečný … sem pokaždý na sráč, víš co. Jó, taky se stalo… nepostavil se, jednou, sem byl ale vožralej jak prase.“, k ústům si přiložil sklenici piva, zaklonil hlavu a zbytek „čajíčku“ do sebe naklopil, hřbetem pravé ruky si otřel umokřenou pusu.
„No jo, to je ještě v klidu, hlavně že normálně stojí.“, mínila Lenka, v jejím okolí se stále častěji vyskytovali impotentní kamarádi, vyžadovali sex, jenomže zrazeni svými bezvýznamnými přítelíčky nakonec sušili pyje a museli se spokojit s vlastní pravačkou.
„Ale jednou sem byl páradně vykouřenej.“, pousmál se a v očích se mu odrážel slastný výraz.
„Jó?“, hlavou ho pobízela k vyprávění.
„Jestli to ale někde vykecáš, tak…“, varování nedořekl a ona ho již ujišťovala slovy: „Jasný, neboj.“
„Tedy …“, Kanál počal vyprávět, zdlouhavě a Lence se před zrakem odehrál tento příběh …

↓

Bez přístřeší, „vyvrhel“ děčínských ulic, potloukal se, sháněl peníze na chlast, cigarety a trochu jídla, a pak přečkat noc do příštího ráno. Nevadilo mu to, protože se považoval za pankáče, neměl rád „komerčáky“ a lidi, co mu nepřispěli na pivo, víno či zelenou.
Léto v plném proudu, přespával v polorozbořeném stavení, zničené po záplavách a nesoucí název Atlantik … obýval ho s ostatními známými ve společném opatrovnictví, spacáky rozhozené po prostoru nejméně zaprášené „místnosti“ bez oken a dveří, prázdné krabice od vín a věčně povalující se nedopalky; na toaletu neodbíhali daleko – kout „místnosti“ dokonale posloužil.
Měsíčně pobíral podporu v nezaměstnanosti, nevelký obnos, přesto dostačující k mohutné oslavě alkoholu, přizval každého, kdo mu vstoupil do cesty, známé i neznámé … .
„Na, napi se.“, rval nesčíslněkrát do úst hrdlo Peprmintky kolemjdoucím, šance na obranu či odmítnutí se stávala v podobných momentech bezvýznamnou a nicotnou.
„Punk´s not dead, vy volové!“, pořvával na pár odvážlivců pokoušejících se odmítnout zelenou tekutinu.
Hrdlo lahve obracel nejčastěji proti sobě, do svých úst, do svého žaludku … zahnat černé myšlenky, přivodit si okouzlující stav opilosti, zatemnit mysl promilovým nápojem.
Ožíral se s prudkým nadšením, krůpěje kořalky pronikaly do všech končetin jeho těla, slastný úsměv na rtech zpitého jinocha, „aristokraticky povýšeného šlechtice“ znuděného střízlivostí, očarovaného bylinkami.

Nelze spočítat litry zkonzumovaného moku, dodržoval pitný režim přespříliš svědomitě, zavlažen až po okraj své bytosti ulehal v Atlantiku na zem, svalil se na spacák, zhluboka si oddechl a povolil opasek u kalhot, stihl si rozepnout zip a nepatrně vysvléknout. Ponořil se do nočního spánku pohrávajícího si s jeho myslí. Kolem panovala tma, neprůhledná a nevyzpytatelné. Vnímal pravidelné oddechování svoje i ostatních … ukolébalo ho k sladkému snění, vytratil se do krajiny snů, uchvácen rozličností a bezchybností představ.

A zde se dostáváme k VYVRCHOLENÍ Kanálova příběhu.
Spal na zádech, nohy rozhozené do širokého „Vé“, ruce pohozené podél těla, palici stočenou na levou stranu, klidně ležel bez podezření na blížící se nebezpečí známé jako Goraty – což bylo označení přičmoudlého a špinavého sociála, „toulenový“ zápach se táhl za jeho tělem, v ruce nasáklý hadr čpící ředidlem, mozek vyžraný chemikáliemi, vykotlaný a neobsazený jedinou fungující buňkou.
Přičichl k ředidlem nasáklému hadru, zaklonil hlavu a přivřel oči. Otevřel víčka a snažil se prohlédnout neurčitou tmu, částečně se rozkoukal, před jeho zrakem se válel Kanál, opilý a spící, nohy roztažené a kalhoty rozepnuté. Klekl si na kolena a po čtyřech k němu dolezl, vypadal jako pes, nadržený a sexuálně nevybitý. V jeho „mysli“ došlo k nepředvídatelnému zkratu, nitro se mu zmítalo v jakémsi rozechvění a vzrušení, když se sklonil nad Kanálovým mužstvím, obratným pohybem vyprostil jeho pyj z těsných trenek, zručnými hmaty ho přivedl k rebelii, donutil k povstání. Současně nasával nenasytně pach toulenu jako astmatik vzduch z papírového pytlíku při dušnosti, zvrátil lebku, ruka mu nezahálela, kmitala od kořenu penisu až po žalud, s přesnou znalostí se nedopouštěl přebytečných pohybů, které činí ženy. Sklonil se nad hlavním hrdinou a vložil ho do úst, spolykal plně jeho mužství, dychtivě ho hltal a jazykem šmejdil po uzdičce. Nebohý Kanál ztracen v obrazotvornosti snů netušil, že se na jeho těle dopouští znásilnění, příjemné pocity připisoval bujné fantazii, ani ho nenapadlo prozřít a kazit si nádherný pocit orálního sexu, nad jeho tělem se v nevědomí vznášela překrásná dívka, okusovala jeho pohlavní úd a mlsně ho olizovala … skvostnou představu dovršilo monumentální vyústění celičkého obsahu varlat, předčasné a velmi spěšné.
Goraty byl překvapen kvapným koncem, mírně se odtáhl a hleděl na zanechanou bílou spoušť.
Mokré sperma přivedlo Kanála mezi bdící, probral se a chtěl utřít vzniklou potopu. Goraty byl zapasován v jeho rozkroku, Kanál na něho zmateně civěl a vyděsil se, TO NEBYL SEN!!!
„Co tady děláš, Goraty?Táhni do prdele!“, zařval a štítil se sám sebe.
Goraty blekotal: „A co já?“
„Táhni do prdele!“, křičel na něho.
Nesrozumitelně cosi mumlal a odplazil se ke svému spacáku, neuspokojen.

„Ty vole! Jako fakt? Si ze mě děláš srandu,ne?!“, divila se Lenka po konci vyprávění.
Kanál zahanbeně zakroutil hlavou a upozornil ji, aby to NIKOMU, opravdu NIKOMU neříkala.
„To je jasný, nikomu to neřeknu.“, slíbila a doma usedla za počítač, aby celou „story“ převedla na papír, když se s historkou nemůže podělit ústně … .

---