Písmák O UMĚNÍ ORGASMU
O UMĚNÍ ORGASMU
Ve správnou chvíli správný vzdech
hek hek
orgasmem utužit partnerský běh
Žena v ženské roli
ŽENA V ŽENSKÉ ROLI
Po vytažení na svět
identifikovány ženské pohlavní znaky.
Pohlavní znaky
Take me home
TAKE ME HOME
Ve skříni, v domáci videotéce
lepší vzorky jak ve vinotéce.
Archivní kousek 91 – Děti školka
Ráno plný kultury
Otevřít oči plaché světla
plaché oči zavřít
a snííííít
nééé, (pro)boha
KOCOVINA
KOCOVINA
Do očí se zařezávají paprsky,
řežou a řežou.
Dvakrát měř a jednou řež.
Když paříš, tak paříš
Když paříš, tak paříš, k čemu tedy Paříž. Poláci ji nazývají [Paryž] a Frantíci celou Paříž (co patří za mříž) ošklivě oklestí o poslední souhlásku s(ss) a vznikne z toho paravodivné [pary] a mě napadá, že mi může celá Paříž (i pařížský dort) vlézt na krk za krk, protože já stejně nejradši pařím v Děčíně, kterej si někteří lidé pletou s Jičínem. A Jičín je přitom mnohem menší (chcete-li větší) díra než Děčín. DC (né Washington, D.
Hlavne psat kratce
Hlavne psat kratce
Bojuju s příliš dlouhými (a v dnešní hektické době nežádoucími) texty. Nikomu se nechtěj číst dlouhý maily, smsky, knihy, když z tývý na ně volá nekonečná soap opera (anglicismy regulérně nepoužívám, naopak si velice ráda pohrávám s polonismy: (Ach, ten panslavismus. ) „Čéče, včera sem šukala Toníka. “ halekám kamarádce do telefonu ve chvíli, když procházím kolem seriózního párečku důchodců (nebo maminek s dětmi, hlavně ať je to dostatečně kontrastové), kteří bohužel asi nevědí, možná si pouze v daný okamži neuvědomují, význam slova szukat=hledat.
ČECHOSTÁN
Čechostán vs. Türkyzstán
Bambula povídá, že jsme oba z naprosto rozdílně mluvících zemí. Já si vesele žvatláááám to svoje „nazdááár“, „víííď“ a „cožééé“, a on -chudáček- nikdy není schopen identifikovat, jestli „víííď“ se rovná tomu jejich agresivně krátkému „že“ nebo „což“(ta jejich mluva je strašně okropná, jak když boxer zrobí vy-pad-pra-va-leva-ru-ka-no-ha. ) Chudáček Bambula je celičký zmatený a hudrá cosi ve smyslu „hic sunt leones, hic sunt leones“(to jest hlavní důkaz toho, že každý mluvíme jinou řečí, když k vzájemnému dorozumívání raději volíme cizí jazyk) a přitom si pomlaskává (vydává mokré mlasknutí v intervalu slovo-mlask) a je schopen vše korunovat těmi naprosto nečeskými koncovkami “chc-ó“.
Tři vtiřiny v Pařejži aneb anticestopis
Stál nade mnou a kroutil hlavou, tedy, nejspíš nade mnou stál a kroutil hlavou. Nejsem si úplně jistá, měla jsem totiž zavřené oči. Ne, nemůžu se mýlit, on nade mnou určitě stál a přitom kroutil hlavou. jsem si jistá, jelikož naprosto stejně to činil posledních šest dní, co si u něho odbývám svou návštěvní povinnost.
Pořádná ženská je zarostlá
Rozhodovala jsem se, zda se oholit nebo zda zůstat zarostlá. Maminka se neholí, sestra se neholí a moje nejlepší kamarádka se také neholí. Nedávno, když jsme celá rodinka jela v naší škodovce na nedělní nákup do supermarketu, maminka zavedla na tuto tematiku řeč.
Významně pohlédla na otce: "Ale řekni, táto, podle čeho poznáš, že je ženská vášnivá, no jenom řekni.
Dav plešatých hlav
Město Děčín zahltila neidentifikovatelná skupina plešatců páchající nejrůznější zvěrstva na spořádaných obyvatelích města. Jejich výskyt se prozatím omezoval na odlehlá místa děčínských zákoutí a restaurační zařízení čtvrté cenové kategorie. Vposlední době vylézají jako potkani ztmavých sklepů zaplivaných krčem hledajíce oběti, pomocí kterých by nasytili svůj nezvladatelný apetit po násilí. Pod zašlými bundami známými jako „bombry“ ukrývají vilně se svíjející bodné a sečné zbraně; ocelovými boxery počínaje, vytahovacími kudlami pokračuje a vystřelovacími obušky konče.
Plná sprostých slov
Pepík sLojzíkem pokuřují špačky sebrané před hlavním nádražím.
„Už to nejde jako dřív, kamaráde, musim si koupit ňákej abystál. “, stěžuje si Pepík mezi jednotlivými čoudy: „Přitom se ten můj adolfek koupal vtakový eňoňuňo chlupatý vaničce a nic. “
„Prej chlupatá vanička, haha, bych chtěl vidět tu tvou chlupatou vaničku, vole, nepleteš si to tak náhodou, vole, sAnčou dlaňovkou, vole.
Díra v nebi
Nemohl tomu uvěřit, hlavu ze zoufalství utápěl ve dlaních a doufal, že až vzhlédne k nebi, díra tam už nebude, doufal, že ho postihl špatný sen anebo se mu jako pouštním cestovatelům zjevila fata morgana, doufal, že se jedná pouze o roztažené sítě imaginace, a když se podívá pořádně a párkrát zamrká očima – díra v nebi zmizí a opět bude hledět na blankytně modrá nebesa, která vídá už po třicet let a uspokojují jeho představu o pánu bohu s bělavými vousy a řadě poslušných, bíle oděných andělíčcích.
Jenomže díra nezmizela, jakoby nabírala nesmyslně velkých obrysů, jakoby rostla a žila si vlastním životem, jakoby ani zmizet nechtěla, naopak, troufala si pohltit celé nebe a . DOST. Povídám dost.
I to se děje ...
Do školní brašny jsem si místo učení jako řádná studentka narvala láhev sektu a pytlík smažených brambůrek. S výbavou hodnou silvestrovské noci jsem se v šestou hodinu ranní vydala na cestu do školy. Na zastávce jsem vytrpěla přízemní mrazíky a očekávala autobus, který mě zavezl před nádražní budovu a já si pokojně nastoupila do vlaku směr Ústí nad Labem čili směr škola. Dnešní den jsem ovšem nehodlala překročit práh školní budovy, čemuž odpovídal i obsah mé skromné brašny bez památky studijních pomůcek.
Jak se chytá paranoia
V rozjařené náladě jsme seděli u vody a popíjeli vína a v tom se k nám přifařili dva Rumuni s nabídkou kvalitního anglického rozhovoru. Odpusťme jim fakt, že jeden angličtinu ani drobek neovládal a druhý si oblíbil heslo: “ Jů andrstend nou. “, čímž nám chtěl naznačit, že anglicky zkrátka nerozumíme.
Nakonec jsme je pochopili, lákali mě a moji sestru k nekalým hrátkám.
Příběh Kanálův
Seděli naproti sobě a klábosili, cigaretový kouř zahaloval jejich tváře do šedého a jednotvárného oblaku, snášel se nad jejich hlavami a byl přítomen rozhovoru, jenž spolu vedli. Na stole před nimi se skvěly dva nedopité půllitry piva, zlatavý mok po hodině ztratil na chutnosti a proměnil se v odstátý „čajík“ bez památky pěny a bublinek. Polehával tam přeplněný popelník s típnutými cigaretami, promočené tácky se trhaly při letmém dotyku a tudíž ztratily svou jedinou společenskou funkci – chránit ubrus před mokrými obtisky pivních sklenic.
„A jak to s Tebou tedy je.
DÍRA jako DÍRA
V očekávání významné události jsem se řádně omyla, ošplouchla si genitálie, chtěla jsem svoji nezkušenou společnici voňavou, vylila na sebe spršku mámina parfému, co spíše pasoval k důstojné postarší dámě než k šestnáctileté puberťačce pokoušejíc se o nalezení samečka, aby uspokojil její touhy a učinil z ní „ženu“. V přesvědčení o své svůdnosti jsem na sebe natáhla laciné spodní prádlo podobající se zácloně a budící značně ošuntělý dojem, jelikož se přesně v tom samém kompletu snažila svádět chlapce i má o čtyři roky starší sestra. Uklidňovala jsem se faktem, že ona má tento významný krok k ucelenému „ženství“ za sebou, tudíž – prádélko jako afrodiziakum v jejím podání určitě fungovalo.
Stejný rituál jsem poslední dobou pravidelně opakovala před každým odchodem na „kalbu ke Kamilovi“, jak jsme intimně nazývali páteční a sobotní večery a noci strávené v panelovém bytě o velikosti jedné obytné místnosti, miniaturní kuchyni s VÁLENDOU u okna, záchodu, koupelně a zanedbatelné předsíni, kterou obýval potkan, jehož ctěné jméno jsem bohužel zapomněla.
Hlavně ne v márnici
Hlavně ne v márnici
„Haló. “, ozval se ve sluchátku Borisův hlas.
„Nazdar chlape … Libor… seš doma. “, volá, protože potřebuje sehnat na dnešní mrazivou noc přístřeší a Boris je jediný známý, co vlastní byt.
Utopen
Utopen
„Skoč Marto. “, pobízí Honza.
„Mám strach, dole budou kameny a já si rozbiju hlavu. “, zahledí se do rokle, blankytně modrá voda láká ke zchlazení rozpáleného těla, jenom výška ji od toho činu odrazuje.
Uvězněná nestvůra
Uvězněná nestvůra
Jsem vězněm vlastního těla, obklíčen hromadou kostí a ochablým svalstvem, co se při každém pohybu roztřese a rozklepe jako delikátní aspik, želé nebo rosol … . Nazývejte mé povolené svalstvo jak je libo … tuhle hrobku, ve které jsem zaživa pohřben, obalte kůží a výsledkem vám bude má skulptura, socha ležícího netvora, vyobrazení přespříliš stvůrné než bychom o něm mohli rozmlouvat jako o lidském.
Kdysi jsem býval člověkem … pohyboval se, miloval, nenáviděl, radoval se, chodil, smutnil, skotačil, dováděl, hrál si, byl rozpustilý … KDYSI ano. Je tomu snad sto let, proteklo příliš vody, proplakovalo se přespříliš slz.
Jáchym
Jáchym
„No, jestli se nemůžete shodnout, kam jet, tak já mám návrh. “, odmlčím se a sleduji, zda mě aspoň někdo vzal na zřetel. No nic, pokračovala jsem.
„S táborem jsme na celodenní výlet chodili na Jáchym … je to kousek od Lipové, kde je i parádní zámek.
ŽÁRLIVOST aneb Jak nenávidět Týnu
Žárlivost je pro mě označením abstraktním. Já a žárlivost. Tyto dvě slova k sobě patří asi jako voda a oheň – žárlivost mě nepálí a klidně ji zhasím, ALE … znáte to, když se za jednoznačné tvrzení přidá „ALE“. Tato jedna odporovací spojka nevěstí nic dobrého.
Jednou v noci
Bezesný spánek, to poslední si pamatuji. Přemáhám únavu a otvírám oči, do dveří se jako velká vichřice vřítí moje sestra. Za ní se hned vynořuje Jana a dvě cizí holky. V životě jsem je neviděla, ani se tomu nedivím, poslední dobou vůbec nechodím do společnosti mých známých, celý čas trávím akorát u přítele v Jetřichovicích.
Kinderskins
Kinderskins
„Ale mámo, no tak, o co ti de. Vždyť si dostala výplatu, tak mi snad můžeš dát na ty boty. O co ti de. Já to fakt nechápu, sakra, proč pořád tolik škudlíš.
Jsem ještě panna, ale vůbec mi to nevadí
Opilá Monika zmateně pobíhala po hospodě od stolu ke stolu a přitom vyhroceně vykřikovala na přísedící, nic netušící, lidi svoje komplexy: „Já jsem ještě panna, ale vůbec mi to nevadí. Vadí vám, když je holka ještě panna. To víte, hodně lidí se za to stydí a nechce to přiznat. Já ale nepatřím mezi ně.
To je neštěstí, viďte, slečno
To je neštěstí, viďte, slečno
Pražské metro je pokaždé přecpané davem lidí. Člověk se tou záplavou těl musí prodírat rukama nohama a nejednou se stane, že někoho „přikotvíte“ k zemi. Šlapete pak po lidech jako po hlávkách zelí. A ta bezostyšná bezohlednost.
Kdo snědl všechny bonbóny?
Poklidně si sedím u počítače a snažím se pochopit nejmodernější komunikační systém – Internet. Zřejmě jsem na veškerou výpočetní problematiku absolutně neponaučitelný antitalent. Leckterý počítačový hacker by mě s laickým klidem mohl označit za analfabeta, jelikož se mé znalosti ohledně počítače skládají jenom z vědomostí, jak ho zapnout (respektive na jaký čudlík mám v dané chvíli přitlačit). Poskromnu se orientuji ve Wordu.
Domácí idylka
Domácí idylka
Prásk – buch.
„Netřískej těmi dveřmi. Kolikrát ti to mám říkat. “, máma si na mě vylije svůj celoživotní vztek.
Květinka Freya
Freya se probudila do nového, sluncem prozářeného dne. Rozhlédla se po svém světě. Nic se nezměnilo. Ta divná květina, co vždy na noc zmizí, je opět na svém místě.
ANDÍLEK neexistuje
Lukáš si známým gestem zapálil cigaretu. Potáhl a zahleděl se na Lídu. Seděla naproti němu. Pod stolem neklidně poklepávala nohou.
Zpověď deprimované holky I.
Psal se rok 2001 a mým životním krédem se stalo tvrzení, že mé JÁ netvoří ani miliontinu světa, mé JÁ je téměř NIC. Snadno si domyslet, že jsem trpěla akutním nedostatkem sebedůvěry. Dennodenně jsem se vyrovnávala s pocity méněcennosti a deprese se v mém těle usídlila na dobu delší než kratší. Nacházela jsem se v naprostém pubertálním rozpoložení, cloumaly se mnou hormony a nedokázala jsem si představit, že existuje někdo pitomější, než jsou moje rodiče.
Zpověď deprimované holky - Jak jsem přišla k zubu II.
Rovnátka mi ovšem zuby nesrovnala a paní zubařka mi v mých čtrnácti letech řekla, že postupem času mi ten nejohavněji zdeformovaný přední zub bude muset vytrhnout a nahradit umělým. Ve chvíli, kdy jsem toto zaslechla, jsem byla nejšťastnějším člověkem na světě. Já budu mít normální zuby, budu se moct usmívat a mluvit s lidmi. Byla jsem opravdu šťastná do okamžiku než zubařka dodala: „To můžeme udělat ale až v osmnácti.
Zpověď deprimované holky - Příhoda s novým zubem III.
Vzpomínám si také na jednu převelice trapnou situaci. S pionýrem jsme jezdili na Janovku, což byl tábor vzdálen dva kilometry od Velkého Šenova. Jeden večer (ještě jako „hnusozubka“) jsme s vedoucími navštívili místní vinárnu, kde se zrovna konala diskotéka. Seznámili jsme se tam s místními kluky, kteří byli o dost starší než my.
Dáša
Dáša se probudila do nového dne. Do jarního dne. Sluneční paprsky pronikaly jemně do pokoje. Zahmouřila oči, světlo ji po ránu vždy oslepovalo.