Sin City

Přepisy komiksů do filmové podoby jsou tak trochu problematické. Ne vždy je to, co je zajímavé v komiksu při běžném zpracování stejně zajímavé i na plátně a tak se autoři často pokoušejí o netradiční postupy, které se vydaří někdy méně, někdy více.

U komiksu celkový dojem vytváří víceméně hlavně výrazná grafika, nadlidští hrdinové a jejich silácké hlášky. To ale u filmu nemusí tak úplně fungovat, zvláště pokud se to vezme doslovně. Pojďme se tedy podívat, čím je film netradiční a nakolik to na diváka funguje.

To, že je film černobílý a natáčený přes polarizační filtr, s jen občas obarvenými detaily a pozadím kompletně vytvořeným počítačem mu sice dodává jisté kouzlo, ale není to nic převratného. Je to rozhodně visuálně zajímavé, ale to je asi tak všechno. To, že je ve filmu hodně násilí a krev stříká jako na jatkách, to mu sice dodává chmurnou atmosféru, ale není to již nic šokujícího. Spíš se člověk prostě jen cítí znechucen. Že herci přehrávají a vedou se sebou monology, aby se dojem původního komiksu prohloubil je sice chvályhodné, ale není na tom celkem nic zajímavého a působilo to na mě spíš legračně. A to, že se film skládá z jednotlivých povídek mu na zajímavosti ve skutečnosti také nepřidá. Spíše pak podle mě chybí prostor k rozehrání nějaké opravdu zajímavé větší zápletky. Jednoduše řečeno, tento film se v dnešní době, plné nemotorně vykonstruovaných příběhů, násilí a počítačových triků, na mě již prostě minul účinkem. Přesto jako celek působí kompozice zajímavě a nelze jí upřít jisté kouzlo, i když v omezeném rozsahu. Docela se například povedla postava jménem Marv, ztvárněná Micky Rourkem, kterého v masce připomínající jakéhosi křížence mezi Hulkem a Frankensteinem prakticky nemáte šanci poznat. Jeho myšlenkové pochody mají zvláštní "hloubku" a dávají povídce další rozměr. Zato žlutej parchant mě příliš nenadchnul. To už spíš Kevin, i když jsem jaksi nepochopil, co byl vlastně zač. Ale to je problém s téměř všemi postavami v Sin City. Ony jsou tak trochu jako Colombo. Neznáte jejich zázemí jinak než z monologů a rozhovorů s ostatními postavami a tak by mohli působit tajemně a zajímavě. Jenže tak prostě nepůsobí. Vlastně vás ani příliš nezajímají. Jen čekáte, jestli se konečně stane něco opravdu nepředvídatelného nebo to bude zase jen další trapné rozuzlení ve stylu: „Ona nevolala je to hajzl, ale je to fízl“. Celkově je můj dojem z filmu asi takový: Zajímavá podívaná, některé nápady neotřelé, zpracování profesionální, dialogy odpovídající tématu, herecké výkony dobré, triky na úrovni. Tak co je vlastně špatně? Co se týče přepisů komiksů, na rozdíl třeba od nového zpracování Batmana (Batman začíná) necítím potřebu vidět tenhle film někdy znovu a nic výrazného z něj ve mě prostě neutkvělo. Město hříchu je opravdu nezvykle zpracovaný film a zřejmě se časem zařadí mezi filmy takříkajíc kultovní a ještě před pár lety mohl na plátnech hodně vyniknout. Podle mého názoru však na dnešní dobu už tolik revoluční není. Bodově bych to viděl asi tak na 6, maximálně 7 z deseti, čili mírně nadprůměrný film a když budu chtít vidět nějaký dobrý kultovní krvák (i když netvrdím, že Sin City je jen o tom), podívám se asi raději na Kill Billa, Pulp Fiction nebo něco podobného.