Experiment

"Útok," hlesl, aby si odbyl nezbytnou, nyní tak odporně cynickou formalitu. Jeho hlas však zanikl ve zvuku odsouvajících se křesel, když do místnosti vstoupil prezident společně s mužem, nesoucím pověstný aktivační kufřík, tentokráte k ruce nepřipoutaný.

"Dámy a pánové," oslovil je, "myslím, že nemusím sdělovat, proč jsem tady. Vzhledem k tomu, že všechny diplomatické aktivity jsou již zbytečné, jsem povinen vás instruovat takto: Část personálu, kterou jsem předevčírem stanovil, může nyní opustit tuto budovu a nadále činit dle vlastního uvážení. Máte na to dva dny.. a.. a?," odmlčel se. Rozhlédl se po svých spolupracovnících..
"..prostě? No zkrátím to.. Asi se mi nepodaří, aby to nevyznělo jako fráze mého mluvčího..," usmál se a v jeho propadlých tvářích se objevily důlky.
"..a mám-li právo to říkat.." pokračoval. "Prostě - Bůh nás chraň.." 

 *****

O několik stovek tisíc kilometrů výše, ve svém obytném modulu, se právě Pozorovatel rozhodoval, zda raději tuto galaxii neopustit. Velmi jej to táhlo domů, ale za dobu, kterou zde strávil, nešlo nepřilnout k jedné modré planetě. Byla jeho celoživotní dílo. Netoužil ji, ani na malou chvíli, opustit. Je to tu tak nesmírně zajímavé! A takových možností! Na svůj domov neměl čas ani na moment pomyslet. Právě zkoušel ve své laboratoři sestavit řetězce s genetickými informacemi. S informacemi, které se mu podařilo nasbírat cestou. Když je promíchával, zárodky, které z nich pak vytvořil, posílal na Zem. Tahle planeta k nim byla neskutečně pohostinná..A jeden z nich se ujal takovým způsobem, že tomu sám zprvu nemohl uvěřit.

Měl samozřejmě povinnosti i jinde, ale tak, jako nemůžete odejít pryč od novorozeněte, i zde cítil, že bytost, ve kterou tento zárodek zrovna dospěl, si nezaslouží opustit právě ve chvíli, kdy se u ní začínají projevovat náznaky drobné inteligence. Odejít právě ve chvíli, kdy spolu oni začali komunikovat a učí se zacházet se svými primitivními, avšak účinnými nástroji? Nemoct sledovat, jak je použijí? V tomto okamžiku nemohl brát ohledy ani na své vzdálené blízké.

Ale svou vyčerpanost již ovládat nedokázal. Veškerou svou energii věnoval jen jim - lidem, jak se nazvali. Náhle si uvědomil, že nedokáže odhadnout, jak dlouho tohle všechno potrvá. Buď si najde čas na regeneraci, nebo pak nemusí stihnout to nejzajímavější - setkání s nimi. Na to se po celou dobu experimentu pečlivě připravoval. A zároveň se těšil, jak si jednoho z těchto tvorů přiveze jako vzorek domů. Tohle se ještě nikomu z mých kolegů nepodařilo!

Pozorovatel se konečně odplazil od svého teleskopu. Nabrat sil, to je ono, jen na chvilku.. ..Třeba se od té zpropadené Akademie dočkám i ceny?bzučelo mu čím dál tišeji obřím mozkem poté, co se konečně rozložil v napájecím zařízení..

Oni to tedy přece jen objevili! Ale to je nemožné! Vždyť to nesčetněkrát propočítával a vždy mu vyšlo, že pravděpodobnost se blíží nule! Nepovažoval tedy za nutné měnit fyzikální podmínky, které doposud vyhovovaly sestavení tohoto mechanismu.

Ani ve snu ho nenapadlo, že tak b r z y.

Tak sakra v čem se zmýlil?