Pravda

Pravda

Mám pocit, že tě znám snad tisíc let

Jsi realita, která se trochu opozdila

Dveře jsou však zavřené a nemají kliku

Přesto vím, že za nimi stojíš

Léta plynula a já věděl, že jednou přijdeš

Promiň lásko, že nečekal jsem, jen o trochu déle

Osud je ale falešný hráč, střela ve větru

Tak už mi neutíkej a nech mě, ať si tě chytím

Proč stíráš slzy z mé tváře, když Tě nevidím

Tuším Tvůj dech, za dveřmi, které někdo zazdil

Nemám odvahu Ti říct, že mé dlaně míří ke Tvým

Jsme sami a přesto ve světě plném lidí

Tvé světlo mi dává šanci, že dveře povolí

A my zlomíme bránu času…

Vrátíme se zpět…