Příhoda z pískoviště

Mezi vysokými domy si hrají děti

Prohání autíčka Z písku staví silnice a hrad

a v kyblíčkách do příkopů nosí vodu

Nad dětmi stojí dva dospělí

Závidím jim říká první

Druhý se jen usměje

a z kapsy vytáhne

hrst drobných

Děti ten stříbrný déšť překvapí

Přestanou si hrát Dívají se po sobě

a přitom po očku sledují

lesklé mince roztroušené v písku

Chvilinku váhají

ale pak se jako na povel zvednou

odhodí hračky a zuřivě se vrhnou proti sobě

Děti si rvou vlasy Lopatkami se mydlí

po hlavičkách a křičí

pro ty peníze, které se lesknou

cinkají a kutálejí

Jsem jedno z těch dětí, ale prát se nechci

Až ta rvačka skončí

najdete mne, jak sedím uprostřed prázdného pískoviště

nad rozšlapanou bábovičkou a zbořeným hradem

v upatlaných ručkách držím rozbité autíčko

a natahuji moldánky, protože na mě nezbylo

a protože bych si chtěl hrát

Jenže už není s kým Děti jsou pryč

a nade mnou se hlasitě smějí

samí dospělí