Čekání na vlak

Každý někdy na NĚCO čeká.

Zářivky hulákaj svůj monotóní tón, vítr se honí nástupištěm, vlaky projíždí a míjí. Přemýšlím jak udělaj to příště, jak plivou lidi, spěch a shon. Pak klid, mrtvo, jen hodiny bijí. A taky moje srdce bije jak zvon závor v širém poli něžně, líně a přece tak prudce. Tiché systoly a diastoly. Já vím, že jednou přijede ten vlak. Jak bude brzdit všichni ptáci zmlknou. Já si budu držet dlaně na uších a smát se. Já se budu smát. Spíš rigor mortis nežli od radosti smích. Dveře se otevřou...spíš puknou. V tý ráně v břiše toho vlaku. Tam nikdo. Nikdo nebude tam stát. Já vstanu, tak, protáhnu svý kosti, vyrazím k němu, let motýla v kroku. A smát se. Já se budu smát.

---