Ples

Ples. Chlast. Děvky. Hnus a špína. Já tu jsem samozřejmě taky, jako každý spořádaný plesomilec.  Jsou jich tu tisíce, muklové a paraziti, kteří se dnes oblékli do honosných rób a drahých obleků. Dělají ze sebe slušné lidi, nebo co vlastně? (Proč ta přetvářka. Možná to patří k tomu lesku společnosti, která ze zahnívajícími kořeny roste, stále ukazuje na obdiv své překrásné květy a jedovaté plody. Po jejich požití se kořeny přestávají zdát tak hnusné a květy jsou krásnější. Každý den jeden dva kousky a svět je dokonalý. Pak kdo je tu feťák? Vždyť abstinenční příznaky mohou být horší a mít dalekosáhlejší význam než u opravdových drog. Představte si člověka, který jednou neposnídá tuto lahůdku. Najednou cítí zápach kořenů a začíná vidět tu pravou skutečnost. Je odvržen, zapomenut a vyloučen navždy od všech pojídačů jedu. Skončil nebo začal?) Jsou to jen pokrytci, nic neví, neumí a ani si to nedovedou přiznat. Baví se opíjením a zíráním na barevné tanečníky, kteří se svíjejí v rytmu tance s těžko vyslovitelným názvem a vypadají jako na pouti. Muži se smějí a nafoukaně si myslí, že by to zvládly taky.

    Malá sukénka roztomilé tanečnice má skrýt mnoho věcí, však neskrývá nic. Odvádí pozornost, to je její pravá funkce, od chyb v tančení ( a že jich je). Okolostojící jen čumí a čumí, čekají až se ukáže osmý div světa. Každý slušný tu stojí. Hnus, bída a faleš, tváří se, opíjejí,  ale stejně jim jde jen o to jak si pořádně zašukat. Nejsem jiný, ba možná, ta skutečnost, že vidím a neměním se, mě dělá ještě horšího a zkaženějšího. Ženy ukazují těla. Muži slintají. To vše pod rouškou slavnosti maturantské. Za hodinu obleky spadnou, šaty se ušpiní, ženská ňadra půjdou z ruky do ruky a všichni se budou holedbat vidinou slušnosti a mravní nezkaženost. Protože co dělají dva ze tří je správné.

    Vzhůru tam, kde noc začíná, zkaženost se blíží a hnis poteče ze všech ran, které máme v duši a v srdci. Otráví celé tělo a zvířata se budou stydět za to, že jim vládneme. Naopak my se budeme cítit tím víc jako páni tvorstva. Podpoření silou vína, piva a polibky kurev, které jsme sbalili ve tři hodiny ráno zpité tak, že si nepamatují své jméno, natož toho kdo jim v noci svlékl kalhotky. Pijme! Berme drogy! Tak uvidíme zkaženost všeho okolo sebe a nejvíc vlastní ubohost a nicotnost. Sláva lide, je tu světlo, tma, dej tomu jméno a bude to společnost.