Buďte sbohem

Buďte sbohem

Vzpomínám na maminku,
když o Vánocích šat mi pletla,
vzpomínám, jak v okýnku,
růže, již sadila světu kvetla.

Vzpomínám na tatínka,
když tu růži kropil,
vzpomínám jak kamínka,
v zimě hřála, když v nich topil.

Buďte sbohem rodičové,
odešli jste z nenadání,
smutkem trpím převelikým,
pláči o vás, od svítání do svítání.

Bolest prší na srdce, vždy když na vás myslím,
už si se mnou nehrajete, klesáte směrem svislým.
Stojím tu nad vámi, spíte mi u nohou,
slzy mi tečou, po tváři k vám,
třeba se shledáme, třeba jen náhodou.
Proč jsem nemohl s vámi, na chvilku k vám,
zůstal jsem na světě a zůstal jsem sám.

---