Muž s pistolí

veršovaný western (poklesek z mládí)

MUŽ S PISTOLÍ ------------- Šla o něm pověst širým okolím, že je to zlý muž a rychlý s pistolí. Chci vám povědět, co já o něm vím, o tom chlapíkovi, co si říkal Pecos Jim. Bylo mi tenkrát asi deset let a myslel jsem si, že mi patří svět. Záviděl jsem mužům jejich pistoli a prosil jsem tátu, ať nosit mi ji dovolí. Jednou, když jsem jen tak krajem jel, náhle jsem ho před sebou uviděl. Seděl zády k velkému balvanu a přikládal si šátek na ránu. Byl zraněný nahoře, na lévé ruce. Jak mě uslyšel, tu trhl sebou prudce a pravá paže k pistoli se snesla, pak se však usmál, ruka zvolna klesla a pokynul mi, abych přijel blíž. Když jsem váhal, řekl: Snad se nebojíš? Chci jen pomoc. Zavázat tu ruku! No, pojď. Já ti neublížím, kluku! Stále se rozhlížel kolem, po kraji. Tušil jsem kdo je a že ho hledají. Vyprávělo se o něm, kdekdo ho znal, i to, že je tady v kraji, kdosi povídal. Ne nebál jsem se, spíše naopak a jednou bych chtěl vypadat právě tak! Být s koltem rychlý, úctu si vynutit, neznat strach a volnost orla mít! To jsem si o něm myslel a taky mu to řek. Smutně se usmál, pak si ke mně klek a pravil: Co jsem zač, to už asi víš a až jednou vyrosteš, možná pochopíš, to, co ti teď budu povídat. Život, jaký vedu já, nikdy nechtěj znát. Střílej si na zvěř, na obranu pistoli si měj, ale sám, proti člověku, ji nikdy nezvedej! Jak jsi jednou trochu rychlý v tasení, život se ti chlapče v peklo promění! Spousta mužů chce se ti pak postavit a musíš střílet! Buďto zemřít nebo žít! Vždycky chce být někdo rychlejší než ty! Pak utíkáš sem, do té samoty. Ale neutečeš a ty to dobře víš a tak čekáš, kdy naposled si vystřelíš. Hraješ si se smrtí a nemáš naději! Smrt vždycky zvítězí! Dřív nebo později! Stále jen čekáš a máš hrozný strach, kdy navštíví tě s kosinkou ten brach! A jednou to přijde - jak bych ti to řek? Prostě to cítíš, žes dostal právě flek! A v rukou máš kartu hrozně zlou. Pak hraješ tu poslední hru svou! Náhle se zarazil, pak hlavu zved: No chlapče, dnes hraju já naposled! A ty už běž! Tohle pro tebe tu není! Bylo slyšet, jak podkovy zvoní o kamení. Snad měl strach, ale nedal ho na sobě znát. I na mizernou kartu dovedl to hrát. A pak ho výstřel do trávy položil! Nevím, snad dostal, co si zasloužil, ale já brečel a nestyděl se za svý slzy. Vím, kdyby žil jinak, nezemřel by tak brzy. nechci ho omlouvat ani vinu smýt. Uměl však - jako chlap - odtud odejít. Když s úsměvem a na pažbě s dlaní, vyšel vstříc té smršti z mnoha zbraní a pak klesal k zemi, lehce, jako sníh, já věděl, že prázdné bubínky má v pistolích!

---