Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seStromy
26. 08. 2005
3
0
1782
Autor
Trini
****
Toulám se krajinou
A noha nohu míjí
Jdu s tíhou
Co mé srdce svíjí
Vlastní můj stín
Rychleji kráčí
Jak slabý nádech
V dálce se stáčí
Jdu lesem a vydýchávám déšť
By stromy co rostou v krajích zlých
Nespatřily rosu na víčkách mých
A hledám ty pravé
U kterých hlavu sklonit smím
Toužím se vyplakat
Do náruče právě jim
Kdo poví mi
Kde rostou ty vzácné
Topoly
Co pro lásku
Sklání se nad zemí
nesouhlasím s kritikou, "noha nohu míjí" sice známe, ale já osobně ještě nečetla, jak kráčí Trini lesem a co právě cítí, když její noha nohu míjí... a to, co vnímám rozhodně krása je, ač smutná přesmutná, už jen v tom je poezie jako hrom
a navíc..i já si tady nacházím své
To mě oslovilo, měla jsem také svoje stromy, k nimž jsem chodila se svými stesky, byly to většinou duby..... TIP
a ještě Ti posílám jeden topol z Itálie (Benátek) pro potěšení - je to topol bílý (Populus alba)
.jpg)
místy z toho něco prokmitá, ale vzhledem ke tmě vůkol to zatím hodnotit nebudu
promiň, ale mi to připadá strašně laciny na to, co asi zrovna prožíváš. Se mi to taky párkrát stalo a od té doby si to nechávám na pozděj
"A noha nohu míjí" - časté, to má v básni téměř každý (i já jsem měla :D)
promiň,moc nelibi