The Hamburg

Jednoho dne o prázdninách jsem se probudil a zjistil jsem, že moje rodina odjíždí po obědě do Hamburku. Nastaly obvyklé přípravy. Balili jsme si kufry a ještě několik věcí podle zkušeností z loňského roku. Nafukovací bazén, kabelovou televizi i se satelitem a pár prken na opravu stropu.

Po skromném obědě, o pěti chodech, jsme konečně vyrazili na cestu. Naše první zastávka byla v autokempinku nedaleko Teplic, kde jsme hodlali zůstat až do zítřejšího rána. Dostali jsme chatku číslo čtyři, která měla překrásný výhled na parkoviště. Uvnitř nás přepadl příšerný zápach linoucí se z kabátu bezdomovce Jaroše, který v chatce občas přespával. V noci, v jedenáct hodin, padesátdevět minut a čtyřicetosm a půl vteřiny se nám konečně podařilo vyvětrat a ulehnout k spánku.

Ráno nás probudil čerstvý puch linoucí se z výfuku trabantu strýce Jiřího. "Jsem připraven k cestě do Hamburku. Jedu vaším autem", prohlásil strýc Jiří a vyndal s trabantu svůj malý čtyřmetrákový lodní kufr, "Pas mám". Otec pochopil, že odpor je marný, takže jenom zamumlal o nedobrovolném budíčku a ulehl opět na palandu. Za několik hodin jsme byli připravení k odjezdu.

Za volant usedl strýc Jiří a pod záminkou, že umí řídit nejlépe, sešlápl pedál. Za chvilku, jsme kromě celníků na motorkách, měli za zády i celnici.. Nádherné Německo! Lidé jsou tam ohromně rozdavační. Když jsme jeli přes trh, tak se nám snažili věnovat rajčata a hromady jiného ovoce, které na nás lítalo ze všech směrů. Na poli po nás házeli brambory, a když jsme projeli jakousi továrnou, tak po nás házeli i náhradní díly na naše BMW a dokonce i nářadí na opravu. Otec a bratr Honza vystrčili z okénka pytle od brambor a zachytávali nejdůležitější věci.

Konečně jsme dorazili do Hamburku. Strýc nás ubytoval v hotelu HANS-ADOLF mínus jedna hvězdička, ve čtyřlůžkovém pokoji. Na mne, jelikož jsem přišel do pokoje poslední, nevybylo lůžko, a tak jsem si ustlal v bazénu. Usnuli jsme vyčerpáním. Probudil nás až orchestr a dupot tanečních párů v deset hodin večer. Hlasitost hudby a tanečních kroků byla tak silná, že se otec vztyčil a začal tancovat. Jeho tanec však přerušilo něco, co připomínalo dupot splašeného stáda slonů při požáru v safari. To strýc usnul hlubokým spánkem potápěče. Chrápání vyvolalo reakci ve stropě. Chvilku se třásl, a pak se zřítil mezi naše lůžka. Za stropem zahučel do pokoje bubeník a trumpetista. Za chvíli seskočil do pokoje kapelník. Posvítil si na strýce baterkou a bez jakýchkoliv zábran mu strčil hlavu do tympánu.

Ráno se strýc probudil a hned začal lomcovat hlavu z bubnu. Jak ji táhl ven, tak zabubnoval pochod Napoleonova vojska, když táhlo na Moskvu. "To jsou ale blbý fóry", řekl strýc a dal tympán do svého lodního kufru. Pak odešel do přístavu sbírat suvenýry. My ostatní jsme se pustili do opravy stropu. Strýc se vrátil až k večeru a hned začal suvenýry ukládat do svého lodního kufru. Lodní šroub policejního člunu, rybářskou síť, nůž od rybáře, který ho po něm hodil, když se mu snažil vzít člun a dýmku kapitána lodi Titanic. V deset hodin večer se opět ozval orchestr. akorát bubny chyběly, protože bubeník sháněl po Hamburku nový tympán. Mumifikovný strýc ulehl do postele a liboval si, že nic neslyší. Ale i my jsme si libovali. Nadouvající se fáče v místech strýcových úst nás upozornily, že strýc usnul. Tolik fáčů, kolik jsme jich na něj nabalili je možno vidět pouze v příručním skladu obvazů pro Prahu a okolí. Stálo to hodně peněz, ale vyplatilo se to. Až do rána jsme měli klid.

Teprve ráno se opět ozvalo chrápání. Strýc po včerejším běhu před rozlícenými policisty, rybáři a posádkou Titanicu zhubl o 10 kilo a obvazy povolily. Společnými silami se nám ho podařilo probudit. Vysvětlili jsme mu situaci. "První dieta, která doopravdy pomohla", zaradoval se strýc. "Když už jste mě vzbudili, Vláďo, jdeme se potápět !" poručil strýc a začal hledat v lodním kufru potápěčskou výbavu. Vyrazili jsme na pláž. "Do plavek a do vody !" poručil strýc. Pohled na kroužící trojhranné ploutve mě přesvědčil, že dnes není na koupání zrovna vhodná doba a snažil jsem se přesvědčit i strýce. Ten mě však odbyl a se slovy: "Předvedu Ti to", vstoupil do vody. Po chvíli se opět vynořil. Při pohledu na strýce, který táhl na noze žraloka , jsem se dal na útěk. "Stůj", zakřičel strýc a jal se mne harpunovat. Kličkoval jsem. Po sto metrech zběsilého běhu jsem se ukryl za plechovkou od Coca-Coly. Překvapilo mě, že mi plechovka netvořila dostačující úkryt, ale zachoval jsem duchapřítomnost a vrhl se do nejbližší popelnice. Strýc mě dovalil i s popelnicí na pobřeží, kde mě navlékl do potápěčského úboru a hodil do vody. Chvilku jsem plaval a náhle jsem ucítil, jak se mi něco zakouslo do zadní části těla. Zběsile jsem zakřičel a vyskočil z vody. Letěl jsem do výšky až do té doby, než jsem proletěl podlahou helikoptéry a dopadl na sedadlo. Žralok, kterého jsem měl předtím na pozadí , zůstal ležet na podlaze, a tím dokonale zakrýval díru, kterou jsem vytvořil.

Tímto zážitkem skončil můj výlet v Hamburku. Nyní sedím v křesle doma a pročítám Guinessovu knihu rekordů, kde jsem já za nejvyšší skok vysoký a to v kategorii s živou zátěží.

---