Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte senámitky vzneseny, duše přesto neuspokojena
Výběr: Lasy
29. 09. 2005
2
0
1634
Autor
Kovi
\"čtyřzpěvné výkřiky\" pět let staré nálady
Můj život je vánočním stromkem,
jenž je zdoben bolestí a smutkem.
Stromek stojící na horkém břehu řeky.
Sám, s opadaným jehličím -
holý, se svými ozdůbkami.
Ztracena v mlze.
Ztracena v šeru.
V šeru kavárny.
V šeru zpěvu,
hlasů nevinných dívek.
Nenáviděna sama sebou.
Vyhostěna ze všech končin.
Zírajíc na měsíc v oparu.
A hledám Mléčnou dráhu
a světlo souznění
a hašišový kouř
a fungl novou dopravní značku.
A štěstí hledala bych též.
A moc - tu bych taky chtěla mít .
A všechno zničit - jako první však sama sebe.
A pak bych řvala štěstím.
A zničena bych ulehla vedle svého těla
zohaveného a řvala bych smíchy.
Řvala bych bolestí a studem.
A směs mých výkřiků by se rozléhala
podzimní krajinou.
A všichni Prokletí by vzývali mého ducha.
A už bych si nemyslela,
že jsem byla zrozena pro to,
abych ZEMŘELA!
II.
A zasněžené štíty hor,
ty omšelé nálady
a zvuky,
z nichž čiší strach.
A zapálila bych si cigaretu
a mlčela bych.
A to ticho,
které by se ve mně rozhostilo,
bych určitě kumulovala
do srdcervoucího řevu!
A smích statečné ženy by
mě vůbec nerozházel.
Neboť jsem vnitřně rozervaná
již od svého zrodu.
A vyhlédla bych si na baru
ženu, slečnu, dívku a celou
noc bych si s ní jen povídala.
A pak, brzy k ránu, bychom
se políbily.
A už nikdy bych ji nespatřila.
A spánek můj byl by již
navždy klidným.
A taky bych chtěla spolykat
všechny kapky nočního deště.
A sežrala bych všechny náplně
každé vypsané tužky
A nikdy bych nepsala slohovku
na téma : Lavička v parku
Má nasranost by byla jedinečná.
A má romantika? Zbytečná.
A všechny mědvědy bych hnala
z lesů do propasti;
vstříc osudu
- do sedmihradského království.
A tyto odporné substance by se živily
včelím medem, tajně!
Jako špatný obraz
ještě horšího malíře.
Cítím se jako neořezaná pastelka.
Jako zneuctěná dívka.
Léčím své nelibé stavy
několika desítkami panáků denně.
Léčím svou nesmrtelnost tím,
že se beze smyslů bodám
tou nejostřejší dýkou
přímo do srdce!
III.
ŠÍLÍM!!!!!!
A má krása se ztrácí.
Uniká vniveč!
A slyším, jak se mé ruce třpytí
a nevnímám svůj vlastní pláč,
který probouzí mrzké pudy
prohnilých lidí!
Tolik "zbytečných" věcí
záleží na člověka štěstí
a uspokojení.
IV.
Jste tak krásné, mé milé děti!
Copak hezkého si píšete
do svých sešítků?
Kovi? není možné, že už to tu nbylo předtím? Vždyť já ten titul a některé části docela určitě znám . . .
Každopádně tohle je fakt Tvoje nej!
Zvlášť střed básně a závěr mne dostal - ukázková pointa . . .
Lasy*V
kdyby to bylo samostatně, tak by to vlastně nebylo... zálěží na tom kdo tu chce co a jak číst... psát a číst není bohužel to samé...
tom: díky za názor :-)
To by bylo dost silné (a depresivní), i rozdělené na 3 samostatné básničky, ale takhle pokupě je toho všeho prostě příliš.ufff
a ta čtyřka mě dostala (v dobrém slova smyslu)