Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKterak si Omsk chystal počteníčko
Autor
houda
Tak třeba pozorovat naše dva přátele v městském parku, to je vážně k popukání. Drobí kupříkladu za teplého odpoledne nachylujícího se již k večeru dobrosrdečný a přívětivý Pantělejev ptáčkům, drobí a vyhládlí čiperkové slétají se kolem lavičky, na níž ten starý dobrák od kosti dobromyslně trůní a rozhazuje z pytlíku drobty plnými hrstmi do všech světových stran. Jen za sebe jaksi ne a ne vrhnout. Vždyť je tam stejně křoví.
Ptáčkové, ti zase vrhají se všemi směry a jeden přes druhého bezhlavě po soustech a v panice rvou si je chvatně do zobáčků. Jen rychle, rychleji.. než mi můj soused zleva či zprava urve můj kousek od bohatě prostřeného stolu pro všechny! Myslí si asi. A bacha na napadení shora, uvědomí si ulekaně a uskočí z ničeho nic stranou. A přitom si cpou do svých úzkých hrdélek stále větší a větší sousta, jež se jim nakonec jistojistě vzpříčí v těch jejich nenasytných tlamách a malí nenažranci se začínají dusit. Očka jim lezou z důlků, hrudníčky se mocně dmou, ptáčkové modrají a jeden po druhém padají v křečích k zemi. Namoutě, brzy s nimi bude amen. A všude kolem tma jak v ranci.
Tu za svitu poněkud obstarožních a časem poznamenaných luceren nastupuje ten starý trumbera Omsk a ve snaze ptáčkům pomoci, dupe zoufale a z posledních sil po jejich nafouklých bříškách, aby zpětným tlakem vyrazil uvízlá sousta z ptačích hrdélek a všechna ta opeřená boží stvoření mohla konečně volně vydechnout. Nebo spíš nadechnout. Tak či tak, hlavně nezdechnout. A Omsk poskakuje a dupe a činí se až do svítání, celé ráno i dopoledne a ještě něco přes poledne, to pro jistotu. Do akce nastupují ovšem okamžitě jak ho zmerčí spořádaní občané, procházející v tu dobu parkem, vrhají se na málem šíleného Omska a strhávají ho k zemi. „Dupat ptáčkům na bříška, neřáde! To se dělá? No, jen počkej, my už ti to spočítáme!“ A zatímco spořádaní občané na prstech počítají, kolik Omskovi za jeho křupanství, krutost a bezohlednost vysázet, Pantělejev pečlivě skládá vyprázdněný pytlík, promne si dlaně, aby je očistil od jemného poprašku rozdrceného pečiva, vytáhne z aktovky Omskovy noviny, rozevře je a spokojeně se do nich ponoří.