Nech mě žít

Ta známá místa budí ve mě strach,

když se po nich potloukám.

Pláču a mám je na řasách,

proč musíme jít každý sám?

 

Prosím nech mě být,

copak nepochopíš,

že ubíráš mi sílu žít

pokaždé když vstoupíš.

 

Snad jednou dovedu

podívat se ti s klidem do očí,

ale teď mě prosím nechej jít,

propusť moje srdce

zkřivené a zlomené,

třeba se jednou uzdraví.

Víš, chci ho darovat,

ale už ne tobě,

sice jsem odpustila,

ale zapomenout nedokážu.

 

Byls vším, to byla ta chyba,

už nikdy nechci slyšet že jsem příliš hodná,

chci být taková jakou mě zná jen moje já

a to teď můžu, protožes mi dal svobodu,

na jednu stranu ti děkuju,

na druhou tě proklínám...................prosím nech mě žít.