Pravidla volného pádu.

V setmělém pokoji hotelu American

samotou obklíčen a  vzpomínkami smýkán

přemýšlím o lecčems.

Například o špagátu…

…jak ty jsi jednou v Telči na privátu

plakala dlouho do peřiny,

že nepřijel jsem, zůstal u rodiny,

přestože věděl jsem, že čekáš za humnama,

já u své manželky, ty v cizím městě sama,

spolu jsme přijeli, zažít den trochu jiný

(a hlavně společný) do Perly Vysočiny,

abychom strávili nádherné odpoledne,

procházkou po zámku, špagety kolem jedné,

při krásném mazlení v chudičkém pokoji

kam zmizel penzión? ležíme v Savoyi?

v kavárně v podloubí pak podvečerní kávu,

než jsem si osedlal silnici na Jihlavu…

…jak neřvat bolesti, jak netrpět jak zvíře,

když pro dva radost si  vyžírám sama v díře,

kde jenom s tebou noc by vydržet se dala

a ráno moudřejší nebylo ani zmála,

lepší to nebude, ne, nevěřím už  tomu,

presto jsem nasedla a jela k tvému domu,

ty jsi ven vyhlédl, když srdcem křičela jsem,

jak v kleci chycený jsi hleděl za mým hlasem,

jak maňásek a ne chlap plný vůle…

…zařadíš zpátečku a plyn na plný kule,

od toho odjezdu už jsem tě nezastavil,

ať s tebou o čemkoliv, čímkoliv se bavil

i přitom nejhezčím, když jsme se milovali

tvůj pohled jakoby se toulal někde v dáli,

a i když ňadry ses o mou hruď opírala,

vnitřně ses mimoděk opačně ubírala…

…špičatý žhavý trn mě zase bodá v čele,

sám tomu nevěřím, jaké jsem to byl tele,

proč jsem se nevrátil za tebou, do paroma!

sebrat kus odvahy a nezůstávat doma…

…osten se otáčí, přidává na vibracích,

jak smyčka výčitek dokola se mi vrací…

proč? proč? proč!!! probůh proč?,

vteřinu  rozhodnosti!…

…o patro níž jsme mohli spolu jako hosti,

popíjet  Frankovku v  intimním osvětlení,

těšit se nahoru, na sebe, na mazlení

na domov, výlety, na hezký lidský život…

…ne jako chcíplý stroj, co přeřízl si přívod

hnít v  pokoji, jenž pochmurností předčí pohřebiště,

dokola polykat, že není žádné „příště!“

dusit se přívalem myšlenek  o tobě

a zblblý bezmocí

se koukat

po skobě.