Reason for you

V Singeru bylo plno. Šimon se Šárkou seděli na baru a pili Plzeň. Přitočil se k nim kluk s dredama: "Dáte fotbálek?" "Jasně," řekl Šimon a vstal. Šárka se zamračila: "Už ne. Ráda bych stihla poslední autobus." Šimon se podíval přes hospodu na hodiny na zdi a zase si sednul. Bylo skoro jedenáct. "Poslední pivo?" zeptla se. Šárka zavrtěla hlavou. "Dobrá tedy."
Vyšli na ulici, kde je minulo několik cyklistů. Jeden se rozbil, když se snažil vyskočit na obrubník, druhý spadnul, když se chtěl opřít o zeď. Z jednosměrky vyjel taxík. Dali se po kočičí dlažbě k náměstí.
"Vrátíš se tam?" Šárka upírala pohled na zem.
"Hm, jo. Co doma?"
"A co škola?"
"Zítra je sobota," Šimon byl rád, že nemusí lhát. V pátek byl obzvlášť klidný.
"Tak jsem to nemyslela."
"Že jsem dneska nebyl ve škole neznamená, že nemůžu jít ještě na pivo. A doma hnít nebudu." Šimon si chtěl zapálit, ale v kapse nahmatal prázdnou krabičku. Podíval se do ní proti světlu, zmačkal ji a zahodil. Musí se co nejdřív vrátit do Singeru.
"Nejde o dnešek," Šárka mluvila tiše.
"Šárko," Šimon ji zastavil pod stromem nedaleko zastávky. Schovali se ve stínu. Šárce bylo těžko a Šimon se cítil klidnější. Zkusmo vykročila na světlo, ale Šimon ji zatáhl zpátky do tmy. "Nemám, co bych ti vysvětloval. Škola ani domov pro mě nic neznamená."
"A hospoda jo?" odvážila se promluvit.
"Patrně nikoli," usmál se. "Nech mě mluvit. Je jasný, že mě nikdy nepochopíš a já o pochopení nestojim. Přesto ti řeknu, proč." Ze zatáčky vyjel autobus. Šárka se po něm smutně ohlédla. "Řeknu ti to jindy, musíš jít. Za jízdy se drž." Usmál se nakonec. "Sednu si," řekla a zmizela ve světle. Šimon se vrátil na bar. Holohlavej kluk mu natočil pivo a podal Startky. Pak se zeptal: "To byla tvoje holka?" Šimon vydechl a otočil se na hodiny, do rána daleko.
"Ne, to byla kamarádka."

---