Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Šel jsem do knihkupectví koupit si nějakou knížku na prázdniny. Měl jsem totiž jet vlakem za svou starou tetou a cesta byla dlouhá. Přijdu do knihkupectví a povídám: „Dobrý den, máte nějakou pěknou knížku na prázdniny?“ Knihkupec se na mne podíval jedním okem od novin, které četl, zívl a řekl: „Hm...“ Seděl na židli za pultem, nohy měl položené na zaprášených knihách. Kouřil cigaretu, vypadal špinavě, stejně jako jeho malé, zapadlé knihkupectví, jediné v našem městečku. „No a mohl byste mi něco doporučit,“, snažil jsem se mluvit slušně i když pohled na něj mě značně rozčiloval. Knihkupec na mne pohlédl, jako bych ho neuvěřitelně otravoval a znovu pronesl: „Hm...“ Začal jsem nervózně podupávat. „Tak já se tady trochu porozhlédnu“, řekl jsem, ale knihkupec už byl znovu začtený do svých novin. Procházel jsem se mezi regály, byly plné knih, které nikdo nekupoval. Některé vypadaly už velmi staré, hodily by se spíše do antikvariátu než do knihkupectví. Četl jsem si tituly, až jsem narazil na jeden, který mě zaujal: Boleslav Voráček – Jak jednat s nepříjemnými lidmi. Pohlédl jsem na knihkupce, který si mě nevšímal, a řekl jsem si, že by se mi zrovna taková kniha mohla hodit. Vzal jsem ji a šel zaplatit. Knihkupci trvalo dlouho, než zaregistroval, že jsem ji položil na pult, pak se konečně pomalu zvedl a začal ji balit do papíru s pohledem stále upřeným na noviny vedle knihy. Kroutil jsem očima a čekal. Pak jsem vyšel ven a kousek od knihkupectví jsem si najednou uvědomil, že jsem zapomněl zaplatit. Povídám si pro sebe: „Proboha, to není žádný knihkupec, ale knihtupec! Neumí se chovat k zákazníkovi a ani si nevšimne, že jsem mu nezaplatil!“ Ale jakožto gentleman jsem se vrátil, sdělil tomu člověku, že jsem mu nedal peníze, a pustil jsem se do hledání peněženky. Muž za pultem konečně promluvil znuděným hlasem: „A co že jste si to vlastně koupil?“ Sdělil jsem mu název knihy a jeho oči se náhle rozsvítily. „Cože? Moji knihu! Konečně si ji někdo koupil!“, vykřikl a začal mne objímat. Trošku vyděšeně jsem zaplatil a utekl pryč. Cestou domů jsem přemýšlel nad tím chudákem, který neuspěl jako spisovatel a skončil v maličkém knihkupectví v bezvýznamném městě. Ubohý knihtupec...
Písmák