Diana
Máme doma hada. Krajtu tygrovitou. Jmenuje se Diana. Ráda ji pozoruji, když do jejího skleněného příbytku pomalu spouštím zmítající se myšku sčervenýma očima.
Vlak osudu
Jak křehká je kůrka
Tohoto nového vztahu
My dáváme na váhu
Naše srdce
Má morálku amarouna
Má morálku amarouna
V pátek jede do Berouna
A v sobotu do Týnce
Večer zpátky k matince
Vrtule
Přemýšlím
Kolik týdnů, měsíců a let
Vydržím
Jíst každou sobotu vrtule
Měkká bezpečná klec
Žili jsme ve světě
Bez ostrých hran a rohů
Jen jemně vypolstrované stěny
Měkká bezpečná klec
Písmácký sen
Dnes se mi, milí kolegové písmáčtí, o vás zdál sen. Mám dojem, že to pochází z přílišného čtení Vašich děl předchozího večera.
Vystoupila jsem na obvyklé zastávce u mého domu. Byl večer a já pospíchala.
Let me feel like a real Woman
Hořko vústech (nejspíš po kafi&cigárech)
& sucho na patře (z toho, že nic jinýho nepiju)
Úžasná slova
Mnohokrát opakovaná
Sólo pro smrt
za hudby led zeppelin
za smrtelnýho chladu
kterej hladí moji tvář
balim posledního jointa
Pohádka o zeleném Hrnečku a modré Labuti
Rodiče se koukali dolů ze stráně. Nad nimi přeletěl lehce nerůžovělý orel. "Ááá," rodiče vzhlédli vhzhůru celí fascinovaní. (Nikdo samozřejmě netušil, že je to jen modrá Labuť ve svém kontroverzním převleku.
Nedochvilný a nespolehlivý
On tu dívku miloval, což o to, jenže byl to umělec a pořád trochu mimo realitu a taky trochu zapomínal na čas. Zabral se do malování svých abstraktních obrazů a na schůzku s ní chodíval někdy až o hodinu později. Ale měl dobré srdce. Ona pro jeho fascinaci uměním neměla pochopení a je celkem logické, že byla vždy mírně rozmrzelá, když na jejich schůzky zapomínal.
Den,kdy jsem v noci neplakala
Upozornění pro cestující: Z technických důvodů je přerušen provoz lanové dráhy na Petříně. Dneska ráno jsem si pouštěla Davida Bowieho-London Boy. Vaše dítě letí zcela zdarma. Problém je v tom, že mě tato setkání přivádí vždy k pláči.
Stereotyp
stereotyp stereotyp
sterotyp stereotyp
strašně ubíjející jen to slovo
vzala jsem si volno
Tak takhle skončit prosim ne
„Co bys teď řek na to kdybych ti řekla že se teď zabiju. “
„Že jsi tele. A nedělej si ze mě takový morbidní legrace. “
„No dobře, tak jsem třeba blbá.
Téměř první a pravděpodobně poslední školní výlet v mém životě
Po dlouhém přemlouvání našeho pana ředitele naší milou a shovívavou paní učitelkou naši problémovou třídu konečně pustili na vytoužený školní výlet. Byli jsme značně potěšeni, protože jsme vto už ani nedoufali a sradostí jsme opouštěli naše zatuchlé a hučící učebny plné nenáviděných počítačů, vybíhajíce na školní dvůr, odkud jsme měli vyhlídku na tramvaje, chodce, auta a podobné obludy. Raději jsme nenavštívili školní jídelnu, chtěli jsme mít jistotu, že se výletu dožijeme a dnešní guláš nevypadal o moc vábněji než ten včerejší ani ten předvčerejší, dokonce ani ten zminulého týdne. Ale byl čtvrtek a čekal nás možná docela pěkný prodloužený víkend plný alkoholu, opilých přátel, srandy no prostě rock’n‘ roll all night, tak proč přemýšlet nad složením obědů vnašem ústavu.
Srdce Evropy
Praha. Praha je naše hlavní město(to ale všichni moc dobře víme), je tu spousta turistů, památek, velvyslanectví a podobných prestižních center vlády a bohatých, jako Pražský Hrad apod. Kromě toho jsou tu nudná a řadová sídliště, vily boháčů a vybydlené squotty. Spousta hospod, špinavé ulice, ale i nádherná a tajemná místa, jako vyšehradský hřbitov i taková lanovka na Petřín je úžasná, když jedete dolů, vjíždíte jakoby do jiné dimenze, ale nahoře to teď hrozně klouže, zato rozhledna je teď krásně osvětlená a když je večer, na Petříně září jen bílý sníh a nikde ani noha, má to úžasnou atmosféru.
Smrt jednoho ananasu
K:"Máme doma ananas. "D:"My měli taky ananas. Ale už nemáme. "K:"Jakto.
Plazma
Vzduchem se vznášelo průhledné plazma a vážně vypadalo, že tam není. Pokusila jsem se ho dotknout, ale sotva jsem se k němu trochu přiblížila, plazma plynule odplulo. Nikdo jiný ve třídě ho nevnímal. Ani profesorka fyziky, zde přítomní, nezaregistrovala nový učební objekt.
Krémové přísloví pobočníka
TVOŘIVOSTNEPŘEVYCHOVANÁ MLÁDEŽORGANIZOVANÝ PROTĚJŠEKBĚŽET UKRÁST ZÁPALKYTRNZDEFORMOVAT STŘEVALÉTAT OZÁŘIT CITADELUKRYSTAL ELEGIE PLANEHEJ. PROBUDIT SEELEKTRIFIKOVANÍ MEDVÍDCI S VIDLIČKAMIPOLÍT STROMEČEKMLOKSKVRNITÉ ZRŮDIČKYLEPIDLOINFIKOVAT OSOBNOSTKRIZESMRT
Kytara
Mám ráda svoji kytaruI když není mojeJe vypůjčená pouzeVšak o srandu s ní není nouzeKdyž přijdu večer do pokojeKytara, kamarádka mojeMile se usměje a povídá:"Pojď si se mnou hrát. "Tak strávím celý denNoc nevystrčím venJen zůstávám v pokojiSe svou kytarouV pokojiV míru a pokojiNež ji budu muset vrátit
I live from the air and guitar
R: Don’t ask me what makes me livin‘
I live from the air and guitar
Don’t ask why I don’t eat anything
Don’t ask why I drink nothing
Eyes of death
I was walking down the street. it was raining. I wanted to get home early. but then.
Vánoce
Vánoce jsou rok od roku hektičtější. A mě se do toho přidávají ještě problémy dospívání, všelijaké změny a konflikty sokolím, které mě nechápe. Ale přece jen bychom neměli zapomenout, že Vánoce jsou svátky klidu a míru a ne sháněním dárků a hektickým se honěním po obchodech, snahou o co nejbohatšího Ježíška. Vždyť vtom to přece není.
Sbohem, má první lásko ve vakuu
I.
Náš vztah byl opravdu zvláštní, už to seznámení, ale to na tom nebylo zdaleka tak nejdivnější, vlastně to byl jeden zmých zkratů, měla jsem den šílenství, ale lidem vážně přišlo bláznivé, oslovit cizího člověka vtramvaji, nikdy jsem to nedělala, ale tenkrát jsem prostě musela. Jeli jsme na výstavu Oskara, velmi talentovaného mladého fotografa, který na to ale vůbec nevypadá, viděla jsem některé jeho fotky už dřív a mnohem později jsem sama byla jeho modelkou. Se mnou jela ještě má velice blízká přítelkyně Marie, která toho dne nemohla mluvit, měla angínu a jen chraptěla, tak jsem to všechno tlumočila za ní.
Cestou v tramvaji
Cestou vtramvaji
Jsem spatřila sedět na zastávce
Samu sebe
Plačící
Snažila jsem se
Snažila jsem se schovat před svýma vlastníma pocitama
Tak jsem přišla domů a schovala se do kouta pod deku
Ale svý myšlenky jsem skrýt nedokázala
Tak jsem vzala nůž a řezala se do ruky
Cesta domů
Ťap ťap ťap po prázdné ulici
Vítr ve vlasech a smog vplicích
Světlo lamp ozařuje zšeřelé město
Na přechod – auto – vžuuum
Návrat do parku na Žofíně
A vážně neumím vyjádřit, jak to bylo úžasné
Když jsem se vrátila na tohle místo
A mohla zase plakat, tentokráte sama
Ale já neuronila ani slzu
Jen další zamyšlení v tramvaji
Sedím vtramvaji, která mě vždycky tak inspiruje ke psaní
A hlavou mi vrtá opilá Noemi za svítání
Očima hypnotizuji krásného Francouze
Ach, jeho vlasy, ach
Abych ho nezabila
Vstoupila jsem do dveří
Zlost mým tělem šila
Věděla jsem, že se bojí
Abych ho nezabila
Ano, jsem úžasná A blbá a nevim nic Tralala
Říkám nesnáším se
Říkám miluju se
Štěpán kreslí uši
Klingerová je kráva
Řešte mě / Balte mě
Řešte mě řešte mě řešte mě
Pitvejte každou stránku mé osobnosti.
Divná patnáctiletá vegetariánská umělkyně, jejíž přítel je o sedm let starší
Krabicové víno není nic kvalitního
Hodina biologie
Proboha, ta kostra se na mě dívala
Ta lebka se na mě usmívala
A natahovalo to po mě pařáty
Sledovalo mě to prázdnými očními důlky
Ach, jo, kde jsem se to ocitla
Ach, jo, kde jsem se to ocitla
Vpřetvářce
Vpřetvářce
Vpřetvářce
O dívce, která psala příběhy a lesních skřítcích, kteří je nepsali
Dívka seděla na okně a snažila se napsat příběh. Pracovala na něm už přes měsíc a stále nedokázala dobře vystihnout jeho pravou podstatu. Byl to příběh lesa, všech stromů, rostlinek, brouků, mravenců a veverek, zajíců, myšek a jiných lesních tvorů. Nedokázala na papíře vystihnout tu jiskru života, ten náboj, který vsobě les měl.
Krásně vroubkovaný strom a velká narozeninová oslava
Náš známý měl mít příští týden šedesát let. Pozval všechny přátele i nepřátele na velikou oslavu tohoto životního jubilea. Byl to totiž úspěšný podnikatel, měl velkou moc a dokonce se dostal i do politiky. Už ho nezajímaly věci jako dřív, nevěděl, co je opravdový život, nevšímal si své manželky a tří dospívajících dětí, jeho život tvořily jen peníze.
Od zítřka nemluvím
Alice byla vychována ve velice přísné rodině. „Nemluv, když nejsi tázána“, říkával její tatínek. U oběda nesměla říct ani slovo. Před návštěvou nemohla vyslovit nic nevhodného, raději tedy nemluvila vůbec.
Knihtupec
Šel jsem do knihkupectví koupit si nějakou knížku na prázdniny. Měl jsem totiž jet vlakem za svou starou tetou a cesta byla dlouhá. Přijdu do knihkupectví a povídám: „Dobrý den, máte nějakou pěknou knížku na prázdniny. “ Knihkupec se na mne podíval jedním okem od novin, které četl, zívl a řekl: „Hm.
Až budeš starší
Malý Jiříček je smaminkou a bráškou na hřišti. Hraje si na písku a jeho bratr se zatím pokouší vylézt na vysokou prolézačku. Jiříček to zpozoruje. „Mami, mami“, volá, „můžu tam taky vylézt.
O velikém Parku a dvou Batolatech
Toníčkovi rodiče se rozhodli projít se po parku. Vzali ssebou i Toníčka, jeho pitíčko a žvýkačky bez cukru pro děti. Nevěděli ale, kam se parkem vydat. yl totiž opravdu veliký a měl tisíce cest.
Brzké vzpomínky na Aero
I.
Až teď si uvědomuju tu rozdílnost věkuAž teď si uvědomuju tu rozdílnost světůTeď, tady, nikde, někdeMezi lidma staršímaMezi lidma, který neznámVe světě, do kterýho jsem nakukovala po očkuVe světě, do kterýho jsem vpadla rovnýma nohamaSedím a píšu a nevím, kde jsemA je to zas jako senProtože já už nežiju nic jinýhoProtože jsem se přesunula od reality ke snuDo kterýho jsem prchalaA teď v něm jsemA vůbec netušímJak jsem se tady ocitlaAle jsem tadyZmatenáAle jsem tady
II.
SpisovatelkaVelmi mladáNa dno spadlaAle byla ráda
The Sixties & The Fruities
IHNED ZAČAL ZE VŠECH SIL
POJÍDATI CHLOROFYL
Nalezeno na papíru na Zemi
Juggeova myšlenka
jak letí časem
kamsi ke mě
do roku 1924
Jenom dojmy
I.
Pach zpoceným koní
& zpěv božského Jima Morrisona
Udýchaní jezdci
Byla jsem nešťastná
Byla jsem nešťastná
Ale už skoro nejsem
Doufám, že brzy nebudu vůbec
Jenom přijít na to jak
Rozplizlá básnička?
SLIM SLIM SLIMÁK
NEMÁ ŽÁDNÝ ČUMÁK
TA TLAPKA PLAVE TADY
Z AFRIKY NESU HADY
Návrat z plavení koní před bouří
Celá zem vzdychá
Z mraků se kouří
Sestro má tichá
Prorvi se bouří
Tak život to je
Ona byla žena a on byl muž. A vtom byl ten problém. A vtom byl ten zakopaný pes.
Ona chtěla lásku a on chtěl sex.
Amanti z metra
: Amanti zmetra vypráví o dívce, která se zamiluje do kluka, se kterým jezdí každý den metrem. Vždycky ho chce oslovit, ale vždycky na něj čeká jeho kamarád. Jednou je ale uvidí na zastávce, jak se líbají. Dívku to zarmoutí a utíká pryč.
Šeřík, můj nejlepší kamarád
Šeřík, můj nejlepší kamarád je zase o chlapci, který je postižený a ve škole ho šikanuje zlý Kecka. Chlapec má jen jediného kamaráda, květ šeříku, který utrhl cestou do školy. Kšeříku se upne, ale Kecka to zjistí a schválně mu ho roztrhá. Chlapec je velmi smutný a odchází do zahrady, kde spatří strom šeříku.
Stáčíme jen saponát
Stáčíme jen saponát je o majiteli hospody, který se hodlá spolčit smafií, která by ho měla finančně podporovat. Sponzor, který mu dával peníze doteď zjistí, kdy má khospodskému přijít Kmotr a vten den pošle tři desetileté chlapce (jeden je černý, druhý má žlutou tašku a třetí kšiltovku), aby nalili do sudů místo všeho piva saponát. Hospodský to neví a předloží toto pivo Kmotrovi. Ten se toho napije a umře na otravu saponátem.
Pláče
Panebože už zase pláče
A nikdo neví proč
Když ostatní spěchají pro tu trošku jídla
Tak ona sedí v rohu a pláče
Názor na perverzní populaci
"Morrison je čistej sex. Porno je fuj a na nic, protože je zředěný. Všechen ten sexy obal okolo totiž už vymizel a aby to byla metafora, ak zůstala jen ta hnusný pecka uvnitř. "
Achnatonův odkaz
Ó VELKÁ ŽLUTÁ VĚCI NA OBLOZE. Ó ÚŽASNÉ VESMÍRNÉ TĚLESO. Ó SLUNCE, ŽIVÍCÍ NÁS PAPRSKY. Ó STVOŘITELI.
ábécédááá
A -aligátorův velký zoubek
B - betonová krajnice
C- cíví oregáno
D- dlabeme housky
Učebnice češtiny
Papír leží na Zemi
Hodně velký Papír
Přitáhneme ho Šroubem
Sejdeme se u Vchodu
Sběratel básní
Sběratel básní
Leží pod stolem
Občas se zasní
Proč je pod stolem
Fuj! Lukanovy boty!
"Fuj. Lukanovy boty. " Ozve se rozhořčený výkřik. Na pódiu je zhasnuto, není nic vidět.
Ozvěny nemocnice
KLAP KLAP
KLAP KLAP
Slepec jde dole po ulici
KLAP KLAP
O ztracených iluzích 2
Moje iluze asi usoudily, že beze mě je jejich život nesmyslný, vše přehodnotily a vrátily se ke mě zpět. Sice jich nebylo tolik a nebyly tak velké jako dříve, ale mě to stačilo. Byla jsem ráda, že jsou zase zpátky i když ne ve své úplné podobě. Snažily se, abych zapoměla na to, jak mě drasticky opustily na onom koncertě.
Sebepojetí
Připadám si vytržená z toho všeho. Jako, že je jeden svět a já, jako kdybych sem nepatřila, přilétla sem z vesmíru. Nikdo mě nechápe, s nikým si nedokážu tozumět, nikdo mi není blízkej, "má osoba". A když už někoho takovýho najdu, hned ho ztratím nebo se v něm zklamu.
O ztracených iluzích
Byly tady se mnou. Vždycky mě věrně provázely kamkoliv jsem se jen hnula. Byla jsem s nimi ráda, jejich společnost mě těšila a je asi také. Proč mě tedy opustily.