Jak chutná moc

Nedávno, když jsem se probudil ve vlaku s hlavou odřenou o netěsnící těsnění topení, uvědomil jsem si, že to lepší nebude. Sám sebe jsem se zeptal: „Proč?“ A než jsem si stačil odpovědět, vlak sebou škubnul a já málem skončil v náruči šedesátileté paní sedící naproti. V tu mě napadla zajímavá věc, ten vlak, kterým jezdím denně do školy už jezdí 40let, ale, když jsem se nedávno ptal, kdy dosloužil, bylo mi řečeno, že před 35lety...Jaké to tehdy asi bylo před 40 lety, kdy byl vlak jistě považován za supermoderní, rychlý a bezpečný, ovšem s vědomím, že se na našich kolejích ohřeje jen 5let, pak bude odstaven a nahrazen modernějším? Situace po pěti letech pak zřejmě vypadala následovně. Nějaký komunistický pohlavár začal sáhodlouze vyprávět pohádky o výborném vlaku socialistické výroby, který předčil očekávání, tudíž bude jezdit pořád, jelikož je pořád supermoderní a pořád rychlí...A jak je to dnes? Sice nikdo neříká, jak je vlak supermoderní a jak je rychlý, ale věřím, že kdybyste se náhodou potkali s ředitelem drah a zeptali jste se ho na kvalitu českých vlaků, odpověděl by zcela strojově, že je vše v pořádku a možná ještě to, že výhled do budoucnosti je velice pozitivní...Co mě na této situaci mrzí nejvíce? No přeci to, že doprava tímto vlakem stojí rok od roku více, přitom ta troska, kterou denně jezdím do školy vypadá rok od roku hůře, více smrdí a je více nebezpečná, ale nemohu s tím dělat nic. Jsem manipulován, protože nemám na výběr, musím se prakticky podřídit a takhle je to v našem státě se vším. A ředitel drah, který asi nikdy nejel v tom samém vlaku jako já mi řekne: „Ale chlapče, vždyť je to tu v naprostém pořádku, dívej se chvilku jak pracuji a poznáš jak chutná moc.“ A já mu odpovím: „To já už dávno vím...“