Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seOdpolední rondo
19. 10. 2005
8
0
1637
Autor
Siral
Téměř se ženskou rozhodností
obloha bez ohledu na svoje zdraví
zadržuje dech a vydechuje jen když musí
Pro pozdní lásku k létu
horečně sálá
A mušle na neoklasicistních fasádách
málem zbrkle odplují z občasných náznaků tropického moře
v laguně náměstí
Secesní ornamenty kachle a atlanti pod muší vahou balkónů
s lehkostí sobě vlastní
hrají badminton
v poklidném slunečním lijáku s občasnými nádechy větru
Přes síť břečťanových štuků
létají vzduchem míčky odrazů
Téměř se ženskou rozhodností
na hranici radosti naivity a zoufalství
a přitom napůl nevšímavě
obloha vrací městu dluh za nastuzené léto
přes den horečkou
ráno zimnicí
Téměř se ženskou rozhodností
se míjejí holubi netykavě jak mořské okurky
zdánilvě nešťastně a hladově
na dně laguny náměstí
Oči rudé jako Evino jablko
Korálky viny ohlazené slzami
padají do vln dlažby
z očí kolemjdoucích žen
a holubů
Rudé jak slunce topící se v moři
Hladové a vzbuzující hlad
Město zatím swinguje na kontrabas strun babího léta
pro podzimní milence
nacházející štěstí v srdcích chladnoucích jak půda kolem
a smutné slečny
cestující neznámo odkud ani kam
Uprostřed toho všeho
mezi nádechem větru a servisem odlesku
se ptám těch malinkatých planet
vypadlých z očí kolemjdoucích žen
a divoce sezobávaných holuby
S nejistotou která je uklidňuje
Proč nebylo Evino jablko zelené?
obloha bez ohledu na svoje zdraví
zadržuje dech a vydechuje jen když musí
Pro pozdní lásku k létu
horečně sálá
A mušle na neoklasicistních fasádách
málem zbrkle odplují z občasných náznaků tropického moře
v laguně náměstí
Secesní ornamenty kachle a atlanti pod muší vahou balkónů
s lehkostí sobě vlastní
hrají badminton
v poklidném slunečním lijáku s občasnými nádechy větru
Přes síť břečťanových štuků
létají vzduchem míčky odrazů
Téměř se ženskou rozhodností
na hranici radosti naivity a zoufalství
a přitom napůl nevšímavě
obloha vrací městu dluh za nastuzené léto
přes den horečkou
ráno zimnicí
Téměř se ženskou rozhodností
se míjejí holubi netykavě jak mořské okurky
zdánilvě nešťastně a hladově
na dně laguny náměstí
Oči rudé jako Evino jablko
Korálky viny ohlazené slzami
padají do vln dlažby
z očí kolemjdoucích žen
a holubů
Rudé jak slunce topící se v moři
Hladové a vzbuzující hlad
Město zatím swinguje na kontrabas strun babího léta
pro podzimní milence
nacházející štěstí v srdcích chladnoucích jak půda kolem
a smutné slečny
cestující neznámo odkud ani kam
Uprostřed toho všeho
mezi nádechem větru a servisem odlesku
se ptám těch malinkatých planet
vypadlých z očí kolemjdoucích žen
a divoce sezobávaných holuby
S nejistotou která je uklidňuje
Proč nebylo Evino jablko zelené?
dobrá otázka.o))
malinko víc ukecané, ale v celku hezké obrázky podzimního dne*
na mě je možná až přeobrazněná... a to mám obraznosti rád :-)
...ale asi se tam budu muset někdy vypravit, vždyť už je to takovejch let, co sme se neviděli (s Ostravou teda :-))