Pomoz mi...

Jednoho krásného odpoledne za mnou přišel známý archeolog John Smith a řekl: „Milý Honzo, pořádám výpravu za zlatým rounem a dozvěděl jsem se , že ty znáš o řecké mytologii velmi mnoho , proto tě prosím  pomoz mi .“ Dobrodružství mne lákalo,ale přesto jsem váhal ,zda nabídku přijmout nakonec zvědavost přece jen zvítězila.

  O týden později jsme s Johnem nastupovali do letadla mířícího do Řecka .Jel s námi i Johnův přítel sir Charles Trooper,byl to vysoký,elegantní muž ,který působil dojmem dallasovského JRa. Po jeho boku stáli dva dlouhosrstí setři .

  Po příletu do Řecka jsme se ubytovali v hotelu Antakrast.Mezitím co John s Charlesem  hledali domorodého průvodce,já jsem sehnal čtyři nosiče našich zavazadel.

  Druhý den po snídani jsme vyrazili na cestu .Náladu ovlivňovala nervozita z očekávání dalšího vývoje výpravy.Půl dne jsme putovali podél pobřeží a k večeru jsme dorazili do Údolí Mlh .Tam jsme se utábořili.Nosiči šli obstarat dřevo na oheň.Po chvíli slyšíme : „Pomóc!“

Vyběhli jsme tím směrem ,ale přišli jsme pozdě .Byla vidět jen šerpova vyzáblá ruka pomalu klesající pod hladinu bažiny.Přišli jsme o jednoho muže.

  Ráno jsme se vydali na další putování za zlatým rounem.Cestou jsme naráželi na nové překážky.Jednou z nich bylo překonání řeky.Nemohli jsme se rozhodnout. Já jsem tvrdil: „Přejít se nám nepodaří žije zde mnoho piraní.“ Jediný kdo se mnou souhlasil byl sir Charles.Avšak  John nesouhlasil: „Tento druh piraní je pro člověka neškodný proto navrhuji řeku přeplavat.“Učený Charles navrhl postavit vor já jsem s ním samozřejmě souhlasil.Ve dvou jsme začali stavět jednoduché plavidlo ,ale nedočkavý John se se zbytkem  nosičů začal brodit řekou .Najednou se piraňa zakousla šerpovy do nohy ten úzkostí vřískl ale za brzkou chvíli byl již ohlodán na kost.Voda byla zčervenalá krví.Jeden z nosičů vyběhl hystericky z vody a ztratil se v lese.John a zbylý nosič vylezli z vody a naštěstí se jim nic nestalo.Po postavení voru jsme se přepravili přes řeku a pokračovali v cestě. Za hodinu nad námi začaly kroužit bájné harpie.Dvě z nich popadli Charlese a zbylé harpie psa a odnesli je do svého nebeského království a my jsme museli putovat dále s myšlenkou že náš druh snad žije.Už  se  stmívalo. Ocitli jsme se uprostřed šedých skal .

Byli jsme u cíle.Všichni jsme se klepali strachy.Nejodvážnější z nás-John-rozsvítil svícen , vykročil pravou nohou a řekl: „Pojďte za mnou.“Procházeli jsme jeskyní.Ze všech stran se ozývala ozvěna našich drkotajících se zubů.Najednou jsme strnuli hrůzou . Před námi se objevil sir Charles Trooper s nabitou zbraní a vykřikl: „To jste nečekali,já žiji..“ .Pokračoval: „Harpiím jsem utekl,rouno mám v batohu a teď vás všechny postřílím !!!!“V tom okamžiku začal pálit ze své brokovnice. John a nosič padli mrtvi k zemi.Já dostal kulku do levého ramene.Zamlženýma očima jsem viděl prchajícího sira .Vytáhl jsem dýku a mrštil ji po zrádci.Nůž se zabodl do Charlesových zad a ten se skácel k zemi.Já jsem vysílením omdlel.Po chvíli slyším Beethovenovu Osudovou .Otevřu oči .Já jsem na tom koncertu usnul.

---