Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePředstavení
03. 11. 2005
3
0
1832
Autor
Andreika
V prázdném parku v kousku svobody
tamčíme mezi fialkami a smutně vzpomínáme na všechny přátele
kterým jsme kdy brečeli na rameni
s nikdy nekončící láskou k čemukoli
hýbeme světem a až se opotřebuje
uložíme ji k spánku
V prázdném parku
něco málo po poledni
vzpomínáme na vše nekončící
Jak je možný, že já jsem tam tu naději neviděl? asi jsem byl včera v nějakém záhadném ropoložení či co..
ten poslední řádek: vzpomínáme na vše nekončící
ten je úplně nádhernej..
Děkuju za avízko, potěšilo, pozdě, ale přece tIP** .................. :))
oranžové fialky? ;) ale jo, vždyť je to pozitivní pracovitá barvička
jinak pěkné, zavzpomínala jsem si na přátele... :)
Ti nevíím, jsem asi přejeden momentkami.. no ikdyž.. ale asi joo..
zkusím něco jiného, hmm..**
moc děkuji
jojo.. naděje je důležitá.. teda aspoň pro mě velmi převelmi