Písmák Podkroví snů
Po daších půlnocích
ti slunce probleskuje
do oken bez záclon
Dřív jsi usínala na jejich ramenech
Budíky na půl osmou
Rukama dotýkáš se stropu
bílýho jako tvoje tváře
dávno si ztratila jeho stopu
a včera ses vytrhla z kalendáře
Jednu mokrou trvalou
V kontejnerech plných zhaslých hvězd
přikryti plachtou necudnosti
otáčíme list po listu
našich výdechů a nádechů
A s čokoládou
A s čokoládou
na spodním rtu
(tu sladkou chuť do smrti nezapomeneš)
slyšíš
Do nebes po nohou
Za pár dní
a najednou už nikdy
nebude nikdy
Ztratí význam
Sonet čínskému peru
Možná až vyděšen
svým lehce zastaralým mládím
s jednou nohou na chodníku
je život lehce fádním
Hrabě deště
V podkroví vlastních bolavých přeháněk
intermezzo pro královnu noci
do rytmu andante jen další nespánek
pak změním vše co je v mé moci
Nový rok za padesát korun
A nebe zčernalo
v tom přešíleném tanci
tvých rukou
křečovitě se držících
Poslední smutná
Nejsme
co jsme byli
a nikdy už nebudem
s nejistými pohledy
Přetínám
Přetínám stonek kopretiny
a nezajímá mě
její let
či bolestné grimasy
Cink
Vprostřed ticha
napětí
zmocníme se svých myšlenek
a namlouváme si
S kapesním nožíkem
S kapesním nožíkem v ruce
bezcitně
dloubu do posledních zbytků
zčernalého svědomí
Se strachem v očích
Vosková smetánka
vyšších vrstev
na barových židlích
u prázdných pultů
Neexistující čísla
Rozříznutá peří noci
v děravym sypku
mýho polštáře
Hlasitě vrávorám
V pleťové masce
V pleťové masce
dohrávám svou životní roli
bez větších trapasů
bez větších oken
Budoucím milencům
V morkých vlasech
ukrývám poslední svá přání
a kdo je najde
neodolá
V rohu
V rohu z kachliček
bílých jako sníh
potichu pozvolna
přimrzám
Škrtneme zapalovačem a zahřejem si ruce
Mí známí akutních nocí
v pološeru stínů z Večerníčku
vyznávaj
poezii anonymních chodců městem
Tři norny
Na římse sebevrahů
jak na zpovědi
co bychom rády
co už stačí
Chladná
Dvacet tři dvacet osm
sucho v ústech
kšlitovky do očí
smrt
Kavárenská
Dopíjíme poslední sliny
z neumytých sklenic
fosílie po desáté hodině
dětem nepřístupné
Deštníky
Seriózní vzhled
a oduševnělé výrazy ve tváři
občasných návštěvníků
tramvaje číslo devět
Třičtvrtě
Tolik otázek
na které nedokážem odpovědět
a přece žijem
je to přece tak zbytečné.
Pro teď
Zatažený vzpomínky
časem rozfouká pár
nehlídaných pohledů
co prostě jen tak
Chronická idea
Tato stratosféra stoického žití
lhostejně se převaluje přes naše hlavy
a vytváří tak most
diametrálně krásný
První listopadová
Studený vítr
už začíná vlézat pod kabát
a neslušně vyhání
zadumané návštěvníky
Mlžná Praha
Chladná rána
se líně opírají
o zábradlí včerejší noci
a dnešních cigaret
Hřeje to od nohou a na zádech chlad
Smyšlené alibi
pro dnešní večer
za prošlých pár let
Usvědčujeme sami sebe
Poškrábu nehty
Zlátnoucí listí
z pokácených stromů
se válí na starých zšedlých mapách
rozličných koutů světa
Odhodlání
Odhodlání změnit neměnné
z doteků dlaní
z jednotlivých dnů
chybí nám smilování
O okolnostech
Ještě dneska mi věř
Obeplujem svět plný barev
a jásavých okamžiků
Nebudeme zastavovat
Poslouchej mě...
Poslouchej mě a poslouchej zvuky představ
vzášejících se mezi odpadlými motýly
nezraněná přání této minuty
odvíjí můj další osud
Vraťte se...
Vraťte se momenty
kdy jdu za svým cílem
a smysluplně
vím proč co dělám
V podzemí pruhovaných nocí
V podzemí pruhovaných nocí
prorokuje muž v nejlepších letech
tříměsíční smrt
a tříměsíční porod
Pohled z okna
Velká černá krysa
zběsile pobíhá po břehu
rozvodněné říčky
a není veverkou
Zakopaná
Hvězdy přikryl mrak
a kouř se drží nízko
nad zemí
jsem zakopaná
Po noci ráno
Vzduch se probouzí a zívá
Slunce otevírá oči
a pár postav čeká na straně ulice
(anejspíš sami neví na co)
Do kopce dolů
Bloudím cestou
značenou semínky slunečnic
a marně se snažím najít cíl
já bláhová
Dvougramové tajemství
Když fotíme jedinečné okamžiky
natolik soustředěni
že je prošvihneme
Když se nestíháme usmát
Lehce smočená
Lehce smočená v ranní rose
obejmi tisíce opilých srdcí
a dokaž že víš jak se cítí
dnes v noci
Nechceme nikomu ublížit
Prší
to nebe pláče moje slzy
prolité za tvé sbohem
Je půl druhý ráno
Dýchá
Dýchá
po dlouhém dni
po pročekaných letech
se kouřz úst mění v mlhu
Dnes
Tisíce ostrých slov
mi probodává srdce
skrz naskrz
jako nasáklou houbu
Představení
V prázdném parku v kousku svobody
tamčíme mezi fialkami a smutně vzpomínáme na všechny přátele
kterým jsme kdy brečeli na rameni
s nikdy nekončící láskou k čemukoli
Až budeme velký
Až budeme velký
postavíme se vzhůru nohama
a nastražíme uši
Až půjde někdo kolem
Městská letní
Vlahé večery po deštivém dni
kdy prší na severu
i na jihu
nám propůjčují svetry
Nenazvaná
Zmučená přítomnost jezerní víly
pod vlnou včerejších sedmikrásek
trpí pod tíhou cizích svědomí
posetých malými černými tečkami
Bez pointy
improvizovaný vznik světa
v karanténě malé krabičky
se světélkujícími rohy
zamřížovaná cesta vlakem do neznáma
Requiem
Zbývá jen napsat
při zrodu rána
requiem za včerejší den
ač polomrtvi vyčerpáním
Při úplňku
Zpod obláčku kouře
šmíruju všechny noční lety
a určuju jim daleké cíle
se smyšlenými názvy
usuš si řasy...
Usuš si řasy
a odhrň tu záclonu
s květovaným lemem
který se zaplétá
monismus pár minut
Jsem vržená zpět do reality
občas si říkám proč neexistuje nekonečný sen
snad jen kvůli fádnosti
dnešních dní
do zemí...
do zemí
kam smíš vkročit pouze
bosou nohou
zvolna jsem se dostala
...jsem...
jsem spoutána řetězi výčitek
ale už není cesty zpět
A čí je to chyba.
bezmocně přihlížím jak ničím cizí život
ukrýváš tvář do temnoty stínu
ukrýváš tvář do temnoty stínu
nechceš slyšet co říkám
dívej se občas na divadlo
krysaři v metru se potutelně usmívají
šla tenkrát po ulici...
šla tenkrát po ulici
ještě se spoustou dalších neznámých
a žaludek měla sevřený citovou nemocí
na níž ještě není vynalezen lék
Postupový finál
Postupový finál
trubky a píšťalky
a najednou jsme všichni Češi
tak co se řeší.
Nedělní ráno
nedělní chladný ráno
plný deziluzí
a co tě čeká.
To co dělají i druzí
Řeka pláče
Řeka pláče
Půlnoční měsíc teď zavírá oči
před světem
Ztemnělé nebe
víš, když je mi ošklivě...
Víš, když je mi ošklivě
tak utíkám
odnikud nikam
až na konec světa
Čárlston pro pokročilé
Víš stejně tak dobře jako já
že bych měla jít spát
a ne tu tiše škrábat perem
kazit si oči