Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDěkovná
07. 11. 2005
1
0
532
Autor
Anitka
Díky živote,
že jsi mě dostatečně nakopal.
Díky osude,
že jsem v tebe přestala věřit.
Díky smutku,
že ses mi tak rád a věrně večer plížil pod peřinu.
Díky radosti,
že ses občas přišla pomazlit.
Díky lásko,
že jsi mi vzala iluze.
Díky naděje,
že umíráš poslední
Díky slzy,
že jste odcházely, až jsem vás všechny ztratila.
Díky sebelítosti,
že jsi mě ovládla.
Díky rány,
že jste se hojily.
Díky víro,
že jsi neodešla.
Díky srdce,
že, ač zlomené, tlouklo jsi.
Díky závislosti,
že jsi mě zbavila tíhy rozumu.
Díky smrti,
že teď vím, jak vypadáš...
že jsi mě dostatečně nakopal.
Díky osude,
že jsem v tebe přestala věřit.
Díky smutku,
že ses mi tak rád a věrně večer plížil pod peřinu.
Díky radosti,
že ses občas přišla pomazlit.
Díky lásko,
že jsi mi vzala iluze.
Díky naděje,
že umíráš poslední
Díky slzy,
že jste odcházely, až jsem vás všechny ztratila.
Díky sebelítosti,
že jsi mě ovládla.
Díky rány,
že jste se hojily.
Díky víro,
že jsi neodešla.
Díky srdce,
že, ač zlomené, tlouklo jsi.
Díky závislosti,
že jsi mě zbavila tíhy rozumu.
Díky smrti,
že teď vím, jak vypadáš...
eh, no... jak to říct... připadá mi, že se utápíš v sebelítosti. a to není dobře.
jakopes: když jsem to psala, fakt jsem se v sebelítosti utápěla...ale jenom chviličku, už je to ok :-)