Nahá malířka

Seděla nahá v trávě a malovala obraz budoucnosti

byl ohnivý a žhnoucí jako její srdce

červené skvrny vášnivé lásky, oranžová vůně sexu

stačily jemné tahy štětcem a objevily se jeho oči

Hleděla na jeho tvář přes propast věčnosti

je moudrý? je laskavý? je vášnivý? je milující?

Slyšela jeho slova, znala jeho myšlenky, cítila jeho doteky

a její srdce vědělo, že našlo, co hledalo

Pak přiběhlo stádo koní a trávu podupalo

Seděla před zrcadlem a malovala cizí autoportrét

neznámá malířka si ji prohlížela a zachytávala její rysy

jak namalovat víru? jak touhu? jak důvěru?

modré linky naděje, zelené pokušení a žlutý vír světla

Prohlížela si svou tvář, která se vynořila z hlubin času

nevěřila té kráse, bála se lásky, zavřela oči před radostí

takto ji nikdo nesmí spatřit, nahou a zranitelnou

ale její srdce vědělo, že on jí takto vidí

Pak vzala kámen a zrcadlo rozbila

Seděla v bílém sále a malovala obraz tanečnice

znala tu dívku jen z vyprávění, ale žila její život

ve vlasech měla barvy duhy a bílou svatozář

stačil poslední tah a dívka se roztančila

On seděl u ní a pozoroval ji při malování

sledoval její ruce, oči i nahé tělo, její horoucí srdce

prožíval obrazy, které miluje její duše

Byl jejím obrazem, duhou ve vlasech malířky

Pak vstali a sál už nebyl bílý.