Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seHodina biologie
09. 11. 2005
0
0
1251
Autor
Laura_L
škola je také inspirační, ale přestavte si krásnou asociativní tmu a video s rozmnožujícimi se ploštěnkami, ksotra na vás kouká a upomíná na věci dávno minulé..
Proboha, ta kostra se na mě dívala
Ta lebka se na mě usmívala
A natahovalo to po mě pařáty
Sledovalo mě to prázdnými očními důlky
Zkoumala jsem, co to bylo za kosti
Za ty kosti, co se mi tak líbí
Jakejch nádhernejch kostí jsem se to dotýkala
Při tanci s kamarádem mýho kluka
A co to mnou projelo za elektriku
Ale ta kostra se tvářila šíleně a neodpovídala
woman_who_fell_to_earth
15. 11. 2005
sakra, já si nepamatuju, že bych něco takovýho napsala..kostní obsese? ale je to pravda, je to tak, bohužel či bohudík a je to podle pravdy, ty víš, že?
MIlá potvůrko asi se naučím scanovat a něco Ti pošlu. Báseň snad až někdy jindy. A nebo to zkusím.
Máš ráda život nevšední
který Ti plyne v řadě dní
Na svojí cestě potkáváš
a srdce svoje rozdáváš
Pokračovat nemá cenu nejsem grafoman.
poketino- nevim sice přesně, co mi chceš sdělit, ale báseň je pěkná, děkuji ti :)
ehm, asi by ses mela vice venovat studiu, patnactileta pubertacko (tos rekla ty..) :-))))
chacha, to je ale divný a zní to jak romantická báseň patnáctiletý puberťačky a taky že jo, no tak bych měla přestat schazovat svoje díla, sakra, teda, jsem to ale blblá, no nic, není to tak