Kdo jsi?

jistým bodem počínaje již není cesty zpět ... tohoto bodu je třeba dosáhnout ... F. Kafka

Jaké to zvláštní setkání můžu ven a nikdo mi nebrání. Jaká to zvláštní osoba mračí se. A proč se snění podobá? "Kdo jsi?" "A kdo jsi Ty?! Že na mě mluvíš skrze rty a že mi tykáš že do mě vnikáš?!" "Ach odpusť, nevěděl jsem." "Cos nevěděl? Že chci být sama? A že jsem dáma?" Samet Jí zhrubl tak lehce. A byla krásná. Jak žena, jež nikdo nechce. "Moc se Ti omlouvám že jsem Tě vyrušil že někdo v nedne je vůbec jsem netušil" "Tak kdo jsi?" ptá se mě ztišele (jako by mluvila přes roušky omšelé). "Jsem malý chlapec, bílá tvář z mých očí do Tebe uniká zář" "Cítím ji ničíš mě, moji existenci snad brzo u hrobu mi budeš stát ... s věnci" Strach se v mě rozřinčel mráz se v mě rozechvěl. "Říkáš to, jako bych snad chtěl." "A kdo jsi Ty? že jsem tak smělý" "Nechtěj to vědět jinak už nikdy nebudeš celý. Kousek po kousku budu Tě brát a Ty mě čím dál víc budeš mít rád." "Prosím chci, moc, moc, moc" "Mlč! A poslouchej! Jsem noc!"

---