Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
V prvé řadě se chci omluvit své lásce, že jsem to rozpitval takhle veřejně, ale vím že mi to odpustí. Muselo to zkrátka ven a takhle mi to přišlo jako dobrá příležitost... Hlavně mě laká možnost vašich komentářů.
Ahoj lásko, víš, já jsem celou dobu přemýšlel, jak ti to vlastně mám říct. Nakonec jsem stejně nic kloudného nevymyslel, což ovšem vůbec neznamená, že už se tím netrápím. Spíš naopak... Docela mě to ranilo. Víš, já chápu, že když sen potom celý den uvidíme, že ta tři čtvrtě hodina už proti tomu nic není. Ale to mě vůbec nezajímá. Proč si myslíš, že s tebou jezdím každý den alespoň ten kousek domů, proč vystupuju o tu jednu zastávku dál? Pro mě je to sice horší cesta domů, ale jsem alespoň s tebou o trochu déle. Jsou to sice jen dvě nebo tři minuty, ale i top je pro mě dost, bez ohledu na to, že před tím jsme spolu několik hodin, na každé minutě mi záleží. Pamatuješ, jak jsem ti jednou řekl, že ten den už asi vystoupím dřív? Pamatuješ jak moc ti to vadilo a jak jsi nakonec byla ráda, že jsem to neudělal, i když se mi to zrovna dvakrát nehodilo. Byla si vděčná i za ty dvě minuty navíc. A teď odsoudíš čtyřicet pět minut? To prostě nemohu pochopit, nebo je to snad to obávané ženské myšlení, které my muži nemůžeme pochopit? Omlouvala jsi to tím, že když jsi v dobré náladě, tak ti tolik nevadí, že jsme spolu o něco méně. Já se bojím, že jednou budeš mít tak dobrou náladu, že mi řekneš, že mě vidět nechceš, už nikdy, nikdy více. Já nechci, aby to takhle skončilo, já totiž nechci, aby to vůbec skončilo. Poslední dobou mám zase noční můry, mám je častěji než dříve. Víc mě ovšem trápí jejich obsah a to, že je nemívám tolik v noci, ale dostávám je už i ve dne, když nespím. Jsou povětšinou krátké a neustále se týkají té samé věci. Nevím, jak se s nimi vypořádat. Je to pořád to samé téma. Naposledy se mi zdálo o jedné SMSce od tebe. Bylo v ní jediné slovo: "KONEC". Tahle příhoda mě na takových deset minut uvrhla do stavu, kdy jsem vůbec netušil, co se okolo mě děje. Nechci, aby se mi takovéhle záblesky podvědomí opakovaly a rozhodně nechci, aby se tyto záblesky staly skutečností. Miluji tě lásko a chci strávit celý svůj zbývající život s tebou. A nelituji ničeho, co jsem udělal, abych mohl být alespoň chvíli s tebou.
Písmák