Záhada Bomber

Dyž má někdo moc bujnou fantazii... j.

Záhada Bomber

„Hanko, další prosím!“, ozvalo se ze stolu v rohu. Jako každý večer tu pár ztracených existencií zabíjelo svůj bezcenný čas. Byli to hoši, který zaprodali svůj talent a své schopnosti za okamžité pohodlí, přes den dělníci, večer filosofové. Kluci, kterí necítili potřebu se v živote nejak prosadit, chtěli pouze svých pár večerních piv, posezení s kamarádama, partičku karet a mít se kde vyspat. Vzduch v pajzlu se pomalu dal krájet.
Dveře se otevřeli a za dýmovou clonou se zjevili obrysy mladého muže. Byl nižší, ale dobře stavěný a zjevně se uměl prát, co konec konců dokazovali jizvy na jeho vyholené lebce. Na měl nohách gladiátory a na sobě bombra s odřeným pravým rukávem na rameni. Kluk se rozhlídl po hospodě a pak zakotvil u dvou kluků obdobného vzezření u stolu při okně.
„Vidíte toho typa?“, zeptal se jeden z kluků u stolu v rohu.
„Toho, co teď vešel?, opětoval otázku další a upil z piva.
„No jasně, ten. Co myslíte, proč má toho bombra odřenýho na pravý ruce?“, pozornost kluků se zaměřila na bezvlasého chlápka.
„Nejspíš se někde porval, ne? Proč se ptáš?“
„No, já jsem ho viděl minule v metru, jak se vopřel o zastavující metro. Pravým ramenem. Tak jako že to má třeba z toho.“, vychloubal se kluk.
„To jistě, vole, ramenem brzdí metro. To si byl asi pořádně nalitej, když si ho viděl. To už spíš uvěřím, že ho přešlo auto a von padl na rameno a nic se mu nestalo, jenom si odřel rukáv.“, odpovědel mu jeden z chlápků.
„Mno, jako,“, ozval se další: „já jsem minule koukal na extreme a byl tam chlápek, kterej se na něj docela podobal a měl s jinejma chlápkama nějakou exhibici a skákali na kolech přes šílené rokle, tak třeba trénoval a upad, nebo tak něco.“
„Né, já to viděl, to nebyl von, ale byl tady už někdy před týdnem, nebo tak a přijel na motorce a víte, jak to chodí na motorkách, někde upad a vyšel z toho s tímhle.“, řekl přesvědčivě posledný.
„Ale jo, byl to von, dyť tam s ním byl i rozhovor, si ho pamatuju. Na takovéhle ksichty já mám paměť.“, bránil se chlápek s exhibicí.
„Tak byl to von, nebo ne?“, zeptal se jeden z kluků, který sledovali konverzaci.
„No jasně, že to byl von, dyť sem ho viděl v televizi!“, rozhořčil se kluk s exhibicí.
„Ale počkej, ti říkám, že to nebyl von, já sem ho viděl tady, byl tady před týdnem.“, oponoval ten s teorii o motorkách.
„Před týdnem sme tady byli všichni, jestli si nepamatuješ.“
„No, ono to nebylo přesně před týdnem, řekl jsem někdy před týdnem.“
„Tak pamatuješ si ho, nebo ne?“
„Ale jo, dyť ti říkám, že tady byl.“
„Tak se kone…“
„Hele, hele, hele, tak toho nechte vy dva. Zkrátka je to ňáký suprman s odřeným bombrem a hotovo.“, vložil se do toho nejstarší z party.
„Von s tým začal.“, pokusil se ještě jeden z nich o obranu.
„Řekl sem nechte toho. Už s tím dejte, kurva, pokoj, jasný? Nepřišel sem abych poslouchal ňáký blbý kecy o bombrech tak skončete!“, ukončil debatu chlápek.

Noc pokročila, hvězdy na nebi už pomalu začali slábnout. Všechno kolem spalo, jen kulaté oko měsíce zamrkalo, když spatřilo tmavou postavu vlekoucí se pomalu domů. Kluk s lysou lebkou a gladiátorama byl zjevně hodně společensky unavený když se sunul opřený pravým rukávem o zeď…

j.

---