Tvář města

Tvář města

Houfy mračen zamračeně plují,
hlínu, asfalt a beton svým smutkem kojí,
smrťácká čerň na spáleništi,
krtkovi pracky na staveništi.
Přeplněný obraz plný klamu,
život v ocelovém rámu.
Uzavřeni v železobetonovém žaláři,
obětní duše spící na oltáři,
místo v klobouku jako králíci,
žijeme v betonové krabici.
Jsme sloni co v mraveništi baletí,
přišpendlení motýli co už nikdy neodletí!
Ale ať už je den či noc,
nikdo neslyší mé volání o pomoc.



Den

Tunely do pekla zdvižené k nebi,
už víc neví kam by
vrhaly svůj otravný dech,
šedivě podepsaný na zdech.
Poznámky vepsané do našich plic,
přečte si satan až bude konec až nebude nic.

Pouliční gangy pištících paniček,
vodítkem krotí dravost svých chlupatých kuliček.
Lavička na ní babička, strom a jeden keř,
to je náš obecní park, věříš? Tak věř!
Ta mladice v důchodu, holí v tom parku,
k smrti ubíjí naši jedinou veverku.
Greempeas žebrá peníze na benzín do pily,
aby prý ty škodlivé stromy už nebyly.

Vrčící stádo plechových miláčků,
hlemýždím tempem stíhané dvojicí majáčků.
Kašpárkovi v kostýmu strážce zákona
pozvracel se spolujezdec vděčně do klína.

Chlapci na pískovišti odložily tanky
a z hlíny, bláta a špíny plácají banky,
lopatičkami pod nimi kopou tunely,
aby připraveni na budoucnost byly.


Noc

Asfaltový hadi s bílím pruhem na hřbetu
v noci drží automobilovou dietu.
Sem tam se mihnou dva kužely světel,
nadrženě hledají nejbližší motel.
Kam had tam ruce volantem kroutí,
milencova peněženka se pod prázdnotou hroutí.
Modrooká však za služby nic nebere,
po aktu stvoření milenka milence sežere.

Další kdo hadu šlape na paty.
Že by to byly rohatý?
Ne, na dvou kolech rytíři noci.
Měsíc mezi rohy třpytí se na přilbici.
Poté u pařezu v parku,
opírajíc se každý o svou motorku,
lijí pod sebe zlatý mok
a poslouchají tichý hard rock.

Mezitím na třetím konci města
netvor z jiného těsta
ukryt v křoví vzrušeně se vrtí,
svůj život zaslíbil smrti.
Dnes má štěstí, nevinná duše vinu hledá,
přichází nešťastná dívka v tvářích bledá.
Před křovím sklonila se nad fenkou co hárá
a náhle její krk ozdobila rudá čára.
Ostří nože zbarvila rudá krev,
netvor spatřil v psích očích boží hněv.
Rázem i on letí do náruče smrti,
když psí zuby mu hrdlo drtí.


A další den, další noc,
nikdo však nepřichází na pomoc.

---