být sam a volný nebo mít někoho a být šťasný

Myslí že i díky teto diskuzi jsem dospěl ke smíru ve své duši. Pořad jsem nevěděl co laska je , ted už vím (ale je to jen muj nazor) laska to je dar ,něco jako hudební sluch..i když velice intezivní , něko má na to se stát dokonalým hudebníkem a někdo má na to se stát celoživotním partnerem.

samota sice vypadá jako bolestnější, ale ve srovnání s umíráním (i smrtí) má šanci narozdíl od nich být toliko pomíjivá, kdežto ony jsou definitivní... Člověk je tvor společenský, tedy je lepší žít pospolu, i když každé soužití občas zaskřípe. Jen nesmí drhnout tak, že by se zastavilo nebo ulámalo zuby a tak...

nevím, zda se rozesílají hr avíza, když jde o diskuzi, tak prosím jemně...

Řekla bych, že pokud jsi sám, je těžké si něco užívat na 100 procent - krása je právě v tom se o ty hezké věci podělit s někým, koho máš rád. Z těch dvou věcí, které jsi dal na výběr je samozřejmě a jednoznačně lepší žít s dívkou/klukem svých snů, v takovém případě dělení je spíše pozitivní, neboť to sice znamená dávat - ale i dostávat. Problém spíše spočívá v tom, že většinou se s někým "dělíme", ačkoliv to není partner našich snů.... ale na to přijdeme třeba až po letech a nemáme chuť/sílu vše bourat. Spousta lidí tedy zůstává ve svazcích kvůli okolnostem a snad i vlastní pohodlnosti. Takže tvá otázka je černobílá, ale takový život není. Vše má své pro a proti a kdyby bylo tak snadné najít partnera svých snů, myslím, že nad tvou otázkou by málokdo váhal. PS: to je samozřejmě můj osobní názor :-)

Jak co. Život ve dvou mi přijde dost složitej, právě v poslední době se nad Tvou otázkou dost zamýšlím.... :-) Někdy jsem radši sama a jsou věci, který si ve dvou užít neumím.

Ahojky. Ze začátku mi to třeba moc nepůjde, ale určitě se za chvilku rozepíšu, takže kdyžtak čtěte až tak od poloviny:) Nejdřív snad moje připomínka k tomu, že když je člověk sám, nemůže si přece všechno užívat na sto procent. Většinu teda určitě ano, když je mu zle, pomohou mu přátelé, ale něco tu přece chybí. a i kdyžý je člověk sám, má své pudy, a milovat se s někým, koho nemiluji a delší dobu neznám, není právě na těch sto procent... raději bych se o všechno dělila s klukem svých snů. Pak je tu ještě ta otázka, kterou se třeba právě zabývám, jak takového kluka či holjku najít. Mé zkušenosti z životem ve dvou nejsou nijak valné, ale to období bylo zatím nejhezčí v mém životě (i když sem tu ještě docela krátce:). takže, MMufe, jednoznačně -ve dvou se to lépe táhne...

Milovat nekoho a byt tak svobodny.

Byli jsme dva a pak tři, nešlo to.Byly jsme samy dvě, šlo to, ale nic moc. Byli jsme zase tři, teď jsme čtyři, je to fajn. Až děti vyrostou, budeme zase jen dva a tehdy se vše ukáže. Podle mě je důležité někoho milovat, ale nechat mu zároveň volnost. Lidi se berou a chtějí se pak vlastnit . Dělení se naprosto o vše, je blbost. Chci mít svou vlastní tajnou komnatu .