Laura

                                                                 LAURA

Nairobi-pulzující velkoměsto,osada naděje,která je stará jen sto let.Tehdy si Keňané začali stavět vlastní město,ne britskou kolonii,ale opravdové africké místo na slunci.

Místo kde prožila svůj dosavadní život osmnáctiletá mulatka Laura,která žije se svou nevlastní sestrou a tatínkem jež je samozřejmě Keňan.Matka Elizabeth bydlí v Londýně.Laura ji nikdy nepoznala ,protože z Keni odešla ještě když byla malá.Ne že by ji za to Laura nenáviděla,ale cítila bolest při pomyšlení,že ji opustila.Často si s ní psala i přes obrovskou vzdálenost ,která je dělila.Matka ji často zvala do Anglie,ale Laura stále odolávala.Byla přesvědčena o tom,že svůj život chce prožít v Keni,kterou považovala za svůj domov.Milovala ji,milovala nekonečné savany,Viktoriino jezero jež se při východu slunce nádherně třpytilo,divoká zvířata i vesničky s mnoha malými černoušky a přívětivými lidmi.Jediné co jako mulatka těžce nesla byla neustálá vedra.To jediné ji do Anglie lákalo,myslela si .Doopravdy ji ,ale lákalo poznat Elizabeth nejenom o Vánocích.

Její sestra Dominique byla přitažlivá černoška s níž měla Laura málo co společného.Byla o poznání tmavší,vlasy měla vždy úhledně svázané do uzlu a většinou nosila khaki oblečení.To Laura byla výraznější typ.Tmavěhnědé vlasy nosila buď v afrických dredech anebo sestříhané po ramena s více evropským lookem.Jako kdyby se tyto varianty měnili podle náklonosti k otci nebo k matce.Co se však neměnilo byl pestrý barevný šátek,který chránil před sluncem.Laura si taktéž vybírala barevné svršky.Šatník mladé mulatky se skládal z topů,minisukní a kraťasů,protože v Nairobi klesla jen málo kdy teplota pod 25°.Sestry se také málo kdy shodly v názorech.I když spolu žily dlouho nikdy se nenaučily vyjít si vztříct.Byly tvrdohlavé,to jediné měli společné po otci Samuelovi.

Dvacetiletá Dominique pracovala v národním park za městem kde se starala o zvířata.Její cíl nikdy nebyl jít studovat,tak jako Lauřin, chtěla pracovat,pomáhat přírodě a brzy se vdát.Byla trochu zahořklá,protože brzy přišla o matku a její otec si brzo našel jinou ženu,Elizabeth tehdy ještě studentku na dovolené.Možná,že proto nemilovala Lauru zrovna sesterskou láskou.

Laura chodila na státní gymnázium,které jí mělo poskytnout střední vzdělání se zaměřením na jazyky-španělštinu,francouzštinu a africké kmenové jazyky.Doufala,že po dokončení studia se rozhodne kam dál.Jestli si najít práci,rozjet se do Londýna na vysokou a za matkou anebo zůstat,zůstat doma kde by našla uplatnění především pro svou duši.

Na nairobiiské střední ji snad všichni zbožňovali.Chodilo sem spoustu studentů  jiných částí světa,kterým se líbil africký temperament tak milé a společenské studentky jako byla Lorra,jak ji říkali.Lořina nejlepší kamarádka Amanda,mířila na právnickou fakultu do Londýna…..

„Lorry já jsem úplně dutá,doufám,že si něco vymyslela!“zvolala Amanda jakmile uviděla Lauru jak vstupuje do školního vestibulu

„No to máš smůlu,protože já taky,ani jsem se na to nepodívala!“

„Panebože,jestli dneska neodmaturuju z matiky tak….nevezmou mě na práva!A a McClair mi to za to pondělí nedaruje.Proč já mám vždycky takovou smůlu?No řekni proč?“

„Ale vždyť víš ,že to není pravda,na práva tě můžou vzít i s trojkou!“povzbudila vesele svou kamarádku Laura

„Ne ne ne,já to prostě neumím!“

„Tak dost,přestaň,dopadne to dobře a McClair to nenatře tobě ,ale ty jemu.Musíš mu dokázat,že jsme pro ti té jeho tuposti,nebojovaly celé čtyři roky zbytečně!!!“

„Tak jo ještě ,že tě mám Lorry…já to zvládnu,jsem klidná a vyrovnaná.“řekla rozhodně Am a nachvíli nasadila vítězný úsměv,který ji ale moc dlouho nevydržel…..

„Lorry já já já jdu domů.“

Laura si povzdechla nad jindy tak veselou a sebevědomou přítelkyní.

„No samozřejmě ,že to nezvládneš Nielsová,doufám,že tě vyrazí!“

„Buď sticha Irene víš moc dobře ,že TY na to nemáš a ne Amanda!“řekla klidným hlasem Laura,která s královnou školy uměla zamést.

„Tvoje falešná krása zmate kluky,ale nám je jasný,že si jen nevycválaná mrcha!“dodala Amanda a po boku Lorry se vydala do knihovny.

Když tam došli vybraly si ještě doplňkové materiály pro maturity a vybraly si malý stolek u okna.

„Takže,Am.Zapamatuj si tyhle vzorečky“začala Laura,která vždy v matematice vynikala

„Jsou na straně padesát sedm .“

„Jo dobře,já už si poradím,ty se radši začni šprtat španělštinu jinak taky vyletíš.“pousmála se Amanda.  

Měly zhruba dvě hodiny na dohnání látky za poslední čtyři roky.Ne že by nebyly pečlivé studentky,ale svaťák věnovaly radši brigádě u Dominique v národním parku.Potřebovaly si našetřit na první svobodné a jedinečné prázdniny.Chystaly se společně na dámskou jízdu na týden do Cape Town.Pan Amstrong o tom zprvu nechtěl ani slyšet,ale když ho Laura ujistila , že deset dnů zkrátí na týden, svolil.                                                                                                                                                                          

V obrovské knihovně,která také sloužila žákům jako učebna bylo v těchto hodinách jen málo studentů.Stín,který poskytovala před všude přítomným sluncem dívkám schladil hlavu.Amanda už nebyla tak nervózní a Lorra byla v pohodě jako vždycky.

Za pět minut deset už dvě neobyčejně krásné Afričanky stoupaly po kamenných schodech do třetího patra budovy  s nepatrně ustrašeným,ale přesto okouzlujícím úsměvem.Otočil se za nimi nejeden kluk.I když byly až za královnou školy Irene, staly se princeznami celé střední.

„Slečna Amstrongová Laura“ozvala se po chvíli kdy dívky stály na chodbě s celým čtvrtým ročníkem.

„Proč se nejmenuju jinak?“zaklela potichu Lorry,jenž viděla ještě Amandiny sevřené pěsti pro štěstí.

První si vylosovala „oblíbenou“ španělštinu a otázku číslo dvacet sedm:Historie Keni se zaměřením na 19.století samozřejmě celé ve španělštině…….

„Za dva,jóóó!“vykřikla když zavřela dveře a vrhla se kamarádce kolem krku.

„Super,takže si můžeme zajít na oběd,protože teď je na řadě fyzika a chemie!“zavýskla Amanda

Příjemná kavárna La Cruz pamatovala snad první dům v Nairobi a proto asi působila tak starobyle,nezvykle a nerušeně.Holky zde strávily nejedny dobré i špatné chvíle.Když dostala Amanda první pusu,když je poprvé McClair vyhodil z hodiny a první rande zde prožila i Lorry.Milovaly ji a proto si kdysi slíbily,že i když se jejich cesty jednou rozejdou,sejdou se zde.Na místě společných začátků a vzpomínek.A tak sem vyrazily i teď.

„Z celého Nairobi miluju tohle místo nejvíc!“vykřikla bohémsky Laura když dosedla na židličku před kavárnou

„Uklidni se ještě tě čeká pět zkoušek a doufám,že tě neslyšel Sam!“

„No,já vím,ale musím si objednat pořádnou tequilu nebo mě to porazí!Same?“

Za chvíli už přiběhl rozesmátý mladík Samuel Cruz,který byl do Lorry zamilovaný snad od doby kdy ji sem poprvé vzal otec.Byl také mulat,tak jako Laura

„Nejdřív mi řekni-už máš španělštinu za sebou?“

„Jasně,neboj díky tvému a Amandinu doučování za dvě!“

„Já to věděl,musíme to nějak zapít!“

„Jo,fajn,ale mně prosím džus Same!Nechci,aby ze mě něco McClair cítil,jo?“

„Jasně Ami.“přitakal snědý běloch,kterému však oči pořád spočívaly na Loře.Měl chuť Lauru něžně políbit,ale tušil,že správná chvíle přijde a přijde brzy.

„Takže na co?“

„Na to,aby jste udělaly maturitu holky a já připíjím na tebe princezno!“mrkl na Lorru,ve které se mísily pocity,které neuměla rozeznat.Ale věděla,že právě teď v tuto chvíli nebyla do Sama zamilovaná.Po hodince v La Cruz se už kamarádky trochu uklidnily takže hurá do boje!

„Dobře Ami jdeme!Za chvíli děláš zeměpis,takže se zvedej!“přitvrdila při třetím upozornění Lorry na Amandu

„Tak jo,ale jdeš taky,protože….protože mě budeš držet za ruku!“

„OK,hlavně už pojď!“

„Same?Čau díky a měj se!“zavolala na obsluhujícího přítele Laura

„Pa, princezno já se večer ještě stavím!“

„Lauro?Řekni mi jak to děláš?Proč tě Sam tak zbožňuje?“

„No,víš,že ani nevim.Já ho mám taky strašně ráda,ale myslím,že tomu něco chybí.“

Zbytek dne probíhal hekticky.Zdálo se ,že pořád volají jen Lauru Amstrongovou a nebo Amandu Nielsovou.Ale ku podivu šlo všechno dobře.Ve čtyři už měly všechny zkoušky,kromě Aminy matiky…….

„Myslím,že má McClair dobrou náladu,dal mi za jedna a to už je co říct,nemyslíš?“snažila se klidným hlasem snížit Amino napětí.

„Podívej on ti dal za jedna,protože neměl na výběr.Nedala si mu příležitost,rozumíš tomu.“

„Dobře už se o tom nebudeme bavit…..“nedokončila větu Lorry

„Nielsová Amanda“

Zlaté slunce se sklánělo nad Nairobi jako smilování nad úmorným vedrem,komáry a nad těžkým dnem.Když slunce zapadlo zapadly i dveře domu Amstrongových.

„Dítě tak co?“zvolal nervózní Tommy

„Tati,mám to!Všechno za jedna kromě španělštiny.Ta je za dva!“

„Lauro ty jsi byla vždycky tak nadaná,proč jen mi musíš vším co dokážeš připomínat Elizabeth?“objal dceru dojatý otec

„To bude asi tím,že jsem její dcera.Musím jí to zavolat,ale nejdřív co je k večeři?“zívla unaveně.

„Gratuluji ti sestřičko!“blahopřála ji vyjímečně i Dominique avšak s mírnou ironií v hlase.

„Díky“ opětovala jí Laura

Po večeři už Laura stála sotva na nohou,ale musela ještě prohodit pár slov se Samem.

„Podívej co jsem donesl,princezno?“

„To je super,ale pojď radši do zadu na verandu.“Laura ho vzala za ruku a odvedla na malou africkou terasu ze zadu domu.

„Sedni si a něco mi vyprávěj,protože dneska už toho se mnou moc neužiješ!“usmála se

„V pátek bude v Margaritě oslava.Půjdeme?“

„Cokoli chceš,ale nechtěj po mně abych si tě vzala.“Laura se pohodlně zabořila do křesla a propichovala Sama očima.

„Proč tě tak miluju?“

„To je zvláštní.Na to samé se už dneska ptala Ami.“

„Vidíš taky to vidí,jenom ty to nechceš vidět Lorry!Proč od tebe nemůžu odklonit oči?“

„Protože mě miluješ?“

„Jo,asi jo.Ale zatím to žádná láska není,chybí mi ta tvoje.“

„Víš co?Jsi jediný kluk,který mi to řekl a mám pocit,že je to pravda.“Naklonila se a dlouze Sama políbila.

„Teď ne nejsem na tak nádherný vztah připravená,ale jednou to přijde a věř mi,že ti všechnu tu lásku  splatím.Zeptám se tě na něco,jo?“

„Jo,jasně.“

„Počkáš na tu chvíli?“

„Jo tím jediným si můžeš být jistá,protože já ti říkám,že spolu zastárneme.“

I když se tomu oba zasmáli a povídali si ještě dlouho do noci tušili,že něco pravdy na tom bude.Byl to zvláštní vztah,nikdy spolu nechodili,ale líbali se už milionkrát.Nikdy nevystupovali jako pár,ale všude tak chodili.Možná to bylo tím,že si Laura neuměla vážit takového muže jako byl Sam a Sam ji to neuměl říct.

„Dobré ráno dceruško.“ozvalo se z zuřivě zvonícího telefonu v devět ráno,když ho Laura zvedla a zase se svalila do postele.

„Ahoj mami asi voláš kvůli té maturitě.“

„No to víš,že jo a taky jestli ses už rozhodla.“

„Neváhej,všechno mám za jedna,kromě španělštiny ta je za dva.“

„To je super,moc ti to přeji dítě,jak ráda bych tě objala,ani nevíš….

„Ale vím,protože já tebe taky,ale to bys tady musela být.“

„Lauro,víš ,že to nejde,já bych s tebou taky chtěla trávit víc času než každý rok jedny Vánoce!“

„Dobře o tom se teď nechci bavit,už jsem ti říkala,že odjíždíme s Ami na dámskou jízdu?Už příští týden!“

„To je fajn,ale hlavně dávejte pozor,už se těším na září,protože ty se určitě rozhodneš dobře.“

„Hele mami to správné rozhodnutí nech na mně,jak říkám ještě jsem ho nerozhodla.Jak se má babička Elis?“

„No,je v pohodě,těší se na svou vnučku.Tak dobře zlato dej mi prosím tatínka.“

„Fajn takže ahoj mám tě ráda.“ukončila rozhovor Laura a běžela pro otce do kuchyně.“

Snídaně už byla nachystaná a voněla báječně.

„No teda tati ,ty ses dneska činil,chce s tebou mluvit máma!“

„Dobře,dejte si s Dominique zatím snídani.“

Sestrám bylo divné,že Tommy mluví se svou bývalou láskou tak dlouho.Hlavně Dominique začínala být podrážděná.Když se otec nakonec objevil ve dveřích cítila Laura,že mu matka řekla něco důležitého.

„Lorry,kdysi mi maminka nechala nějaké peníze,nebyla to nějak malá částka.Chtěla abych je použil ve tvůj prospěch,aby si nikdy neměla nouzi,ale já je nikdy nepoužil.Vždycky jsme nějak vyšli a časem jsem na ně zapomněl.“

„Nechápu tě,co je s nimi?“

„Až dneska mi maminka řekla abych ti je všechny dal.Chce aby sis koupila cokoliv,ale abys z toho měla radost,kterou ti ona momentálně nemůže udělat osobně.Mini,holčičko můžeš nás nechat chvíli o samotě ?“

„Jo,takhle je to vždycky!“

„No tak Mini!“zavolala ještě Lorry

„Nech ji Lauro,je zatrpklá,já si s ní potom promluvím.Teď k věci nechtěl jsem to říkat před ní.Elizabeth mi plakala do telefonu,protože je nešťastná.Hrozně ji bolí,že tě nevidí každý den,že neměla možnost vidět jak vyrůstáš.“

„Tak nás neměla opouštět………

„Tohle už nikdy neříkej,ty nevíš co si všechno vytrpěla a nevíš proč musela odejít.

 Ona ti to jednou vysvětlí!“

„Já to nechápu,ale ty peníze nepotřebuju.“

„Ale ano,nikdy jsem ti nemohl koupit všechno po čem tvoje srdíčko toužilo a teď můžeš,kup si něco,hyř.Tvoje maminka to myslí dobře.“

„Tak jo máš pravdu,musím jí poděkovat.“

Když zvedla telefon a vytočila číslo nikdo to nezvedal a tak ji nechala alespoň vše říkající „Děkuji,mám tě ráda“ na záznamníku

„Ami jdeme nakupovat!!“rozkřikla se Lorry když jí Amanda  otevřela dveře ještě v noční košili dveře.

„Cože?Jak to myslíš?Já jsem teda žádnou peněžitou odměnu nedostala.“

„Ale já ano a ty to roztočíš se mnou,honem se běž obléct a vezmi, si to nejlepší co máš!“Proběhli domem jako uragán a zavřeli dveře Amina pokoje.

„Říkáš to nejlepší,jo?“

„Jo,aby to vypadalo,vyrazíme do nákupního centra.“rozzářila se šťastná Lorra

„No to je super já nevěděla,že máma mé nejlepší kámošky je tak bohatá!“

„Ami,vždyť je to jenom 3000 Euro.“

„Že,jenom?Já jsem tolik pohromadě ještě neměla!A ty myslím taky ne,ne?“

„No,to máš pravdu,tak pojď.Chceš nejdřív do Atracctiva nebo do Benettonu?“

„No to je sen!“Ami se zasnila a s hrdým výrazem vykročila do nairobiiských rušných ulic první třídy.

„Lorry,drahá,mám si vzít tohle nebo tohle?“zeptala se Ami s velmi přesvědčivou francouzštino Laury

„Vem si obojí!“odvětila ji s ještě lepší francouzštinou Laura,kterou s opovržením sledovaly dvě namyšlené prodavačky

„No já nevím,jestli jsou tyto africké obchody moc kvalitní.Benetton,slyšela jsi o něm někdy?“

„Říkáš Benetton?Nevím,ale vezmi si obojí!“

„Máš pravdu,na charitu se má přispívat a tyto směšné částky….“

Prodavačky už byly rudé vzteky,ale nic si na dvě modelky(jak si o nich myslely) nedovolily a dívky už se nemohli smíchem udržet a proto radši zaplatily a zamířily do dalšího obchodu.

Takto prochodily celé dopoledne a na oběd si vyhlédli nóbl restauraci.

„Víš tak tomuhle já říkám odměna za maturitu.Díky své nejlepší kamarádce jsem si užila to  o čem se mi jenom zdálo.Myslíš,že si udělala Lauro dobře,že si půlku utratila za mě a k tomu za oblečení?“

„To víš,že jo.Jsi jako moje sestra…Ne vlastně si úplně jiná než Dominique,ale chtěla jsem ti tím poděkovat za kamarádství,podporu a…… no prostě za všechno.“

„Díky Lorry,ale já ti slibuju ,že tě na takovou dopolední párty taky jednou pozvu!“usmála se vřele Amanda  ,,Jo a mám si vzít zítra ty červené nebo ty černé šaty?“rozesmála se Ami