Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTekoucí
05. 12. 2005
6
0
2762
Autor
Wemi
5.12.1005- v Praze
když je každej sám.
kolikrát dá se tomu
zas a znova propadnout,
pokaždý jinak,
a přesto tak hořce automaticky...
a kam uložit všechny
ty vzdechy, co ještě dlouho voní
vášní probdělý noci...
jediný
a kam se všemi těmi doteky,
co chladí jako
pravý hedvábný šaty...
po celym těle
kde zůstanou pohledy
všech očí,
doširoka otevřených strachem
a touhou poznat
cizí kouzla
... snad se prej všechny hořký esence
toho,
co jen prolítlo kolem,
spojej v jedno,
nedosažitelný hédoné
(všichni přece mluví o rozkoši...)
... ve všech těch snech,
co chutnaj po okurkovym láku
Gibby_Haines
23. 07. 2006
(tohle mi úplně uniklo..)
pravý hedvábný šaty. strašně se mi líbí to pravý.
myslim, že bysme se měly spojit v symbiózu: já dycky snim dvě sklenice vokurek a vy si každá vypijete lák...to je fér, ne?
jsou tam věci mě blízký - ticho, hořko a tak ...
akorát hedvábí momentálně nenosím ... :-)*
katarakta: má drahá, taky ho piju.... a ráda!:) věděla sem, že seš se mnou a i když tvá ruka nevyniká mocí býti kanálem vesmírné energie, nebudu jí opovrhovat:)
myslim, že o tom napíšeš ještě pár věcí, protože, víš co? protože jakobys chytla na prst něco, co je hodně chuťově výrazný a pomalu to lákala blíž... a vždycky to sklouzlo a trochu se vrátilo....
a při tom, při tom prostě už víš, jaký to je....
jsou v tom zajímavý věci, a tebe zajímá, co v tom bude kdo hledat...
než ti to řeknu, tak napíšeš určitě něco dalšího
...je to jako když si rozpustíš vlasy a bosá pobíháš...vlastně klidně chodíš...s knížkou...v ruce,ale nečteš....protože už všechno znáš nazpaměť...ve tmě...a pro někoho tiše mluvíš o rozkoši....pěkné...