Sníh francouzských revolucí

Sedím v nekuřáckém předsálí a povídám si s tebou-sestrou krásky, do níž jsem se nesměle zamiloval.Jsi krásná víc než obvykle, mluvíme o smutku z toho, že nás, Hankových dětí, je tak málo, o smutku a jak je těžké najít jinde pochopení.

            Ví, že jsem se zbláznil do její sestry tak se jen usmívá a dovolí mi políbit ji na tvář.

Je dokonalá a já se potím.Jako na  koncertech, a když jsem ji viděl prvně.

            Ten den, kdy jsem viděl šukat ty dva bezdomovce ve špinavém podchodu, jsem pochopil, že nikdy nechci sterilní lásku dvou nudných kariéristů.Nechci žít jako hodný katolík a pozorovat jak mi nějaký zkurvysyn sere na hlavu nebo jak mě mrdá před očima vlastních dcer.Ne jako většina lidí, které znají moji rodiče.Nechci žít jako mí rodiče, i když je miliju.

            Ani umřít s pocitem osamění anebo s neukojeným chtíčem po jiném životě.Jediné co chci, je ležet vedle E. a ještě těsněji ji přivinout ke svému tělu.

            Krásně ti září oči, Hani.