Dveře
Byly bílé a dřevěné, hodně úzké, bez kliky, bez výplně ze skla, přesto něčím zajímavé. Otevřela jsem je. Jenom jednou. Nic za nimi nebylo.
V Myslivně
„Strč prste skrz krk, strč prst skrz krk. Dělej, řekni to,“ hučel do mě Fric, „nadechnout, vydechnout, dělej se mnou. Strč prst skrz krk, strč prst skrz krk. “„Vole.
včera
Včera večer jsem se zamilovala, včera kol půlnoci jsem se zamilovala podruhé a k ránu, něco mezi třetí a pátou, jsem se zamilovala potřetí, včera totiž byla párty v Džemu, alias vítání prvňáčků. Dneska ráno mě nejvíc nasralo, že jsem to včera žádnému z nich neobjasnila, načež mě kamarádky z privátu uklidnily, že neměli o co stát. Včera jsem totiž byla proměněna v opilce, nechutně zpocená a hlavně drsná…. jupí a je tu zase škola.
Už mě má
„Miluji Tě. “
„Ach, jsi tak sexy. “
„Chci tě, tady a teď. “
Kulturní dům.
kráska
Stál tam sám, v celé své kráse.
Ježišimarjá. Kristovo noho.
Zamilovala se.
Umělec..?
Umělec….
Víte, já jsem se nerozhodl stát se umělcem. Někomu příroda nadělí velký nos, no a já jsem už jako malý přeplivl vplivacím závodě všechny kluky zokolí. Možná si říkáte, že to nic není, jakýpak plivač je umělec, ale to byste se divili, co dokážu, a klidně může být i úplné bezvětří.
Emma
EMMA
Minulý týden v sobotu v dřevěném podkroví na kamarádově chatě při oslavě narozenin.
Přistoupil ke mně a zeptal se: „Chceš vědět, za co stojí žít. “
Neodpověděla jsem. Nebyl čas.
dvacet minut miluji te
Zamilovaná
Nasednu do autobusu, dvacet minut miluji tě, intenzivně.
Dvacet minut miluji tě, občas vpondělí ráno, často vpátek dopoledne, někdy ve středu ve tři, někdy náhodou, najdu-li vkapse zapomenutých osm korun na lístek, když právě nechce se mi pěšky, přesně osm ká čé do přístroje, co nevrací.
Nasednu do autobusu, dvacet minut miluji tě, intenzivně.